Lenka Víchová mluvila o historii Ukrajiny, odpovídala i na otázku, co je národní vlastností Ukrajinců. „Houževnatost. Jsou to velmi pracovití, houževnatí lidé. Určitá bojovnost v té houževnatosti je také,“ popsala. Další věcí je touha po svobodě. „Jestli se k něčemu v historii Ukrajinci vztahují, tak je to kozácké hnutí. A to bylo právě o svobodě,“ konstatovala. 

Kořeny dnešní války vidí v událostech před sto lety. „Mám pocit, že jsou to nedořešené věci ještě z roku 1918, tedy po první světové válce. Ukrajina vyhlásila nezávislost, stejně jako řada jiných evropských národů, ve chvíli, kdy se hroutila impéria. Bohužel se jí nepovedlo si nezávislost udržet. Pokud to zjednoduším, tak došlo k něčemu podobnému jako v roce 2014 na Donbasu. Tehdy vyhlásila Ukrajina nezávislost, Ukrajinskou lidovou republiku s centrem v Kyjevě. Za chvíli vyhlásili bolševici Ukrajinskou socialistickou lidovou republiku v Charkově. Takových novotvarů bylo na území Ukrajiny ještě několik. Až do roku 1934 byl hlavním městem Ukrajinské sovětské socialistické republiky Charkov, až pak se jím stal Kyjev. Byla to finta, kterou Rusové vyzkoušeli i v roce 2014. Vyhlášení nějaké republiky a pak se vojska posouvala dál a dál na západ. Až nakonec nezávislá Ukrajina zanikla. Je to zajímavé téma boje tehdejších Ukrajinců o samostatnost, a také tragické, protože se jim to nepovedlo,“ objasnila. 

V roce 2014 se Rusové pokusili udělat to samé. „Podařilo se jim to pouze na třetině území Luhanské a Doněcké oblasti,“ upozornila. Ve dvacátých letech minulého století neměla Ukrajina v boji za svoji svobodu a nezávislost spojence. K dalšímu takovému boji o nezávislost podle jejích slov došlo v roce 1939, kdy Sovětský svaz zaútočil na Pobaltí a část Polska.

Moskva se s vyhlášením nezávislosti Ukrajiny nikdy nesmířila

Vyhlášení nezávislosti došlo tak až v roce 1991 při rozpadu Sovětského svazu. „Moskva se však s vyhlášením nezávislosti Ukrajiny nesmířila. V první polovině devadesátých let dochází k velmi podobným situacím, ke které došlo v roce 2014. Ale na Krymu. Byly to neustálé nóty a přeposílání mezi parlamenty požadavků Ruské federace s tím, že Krym byl nezákonně předán Ukrajině. Dokonce tam došlo i k bojům. V té době se Ukrajincům tuto situaci povedlo zachránit. Také na to měla vliv první a druhá čečenská válka, takže odvracení pozornosti od Krymu na Kavkaz. V druhé polovině devadesátých let byla podepsána velká smlouva mezi Ruskem a Ukrajinou o přátelství a spolupráci, ve které Ruská federace uznává konečně Ukrajinu ve svých hranicích, v jakých ji známe do roku 2014,“ připomněla. 

Ale ani tím to nekončí. „V roce 2003 začíná Rusko zabírat části Ukrajiny, načež se musel vrátit z pracovní cesty tehdejší prezident Leonid Kučma z Jižní Ameriky a už to vypadalo na určitý válečný konflikt. Pak se to urovnalo. Nicméně se Rusko po celou dobu nesmířilo s tím, že by Ukrajina měla být mimo ruský vliv, a snažilo se ji udržet korupcí, plynem, naftou a tak dál,“ vysvětlila ukrajinistka. Zvrat nastal koncem roku 2013. „Kdy Rusko využilo oslabení Ukrajiny při protestech na Majdanu. Ve chvíli, kdy Ukrajinu opustil nejen prezident, ale i šéfové tajných služeb, ministr obrany, anektovalo během několika dní Krym. Tím, že mělo Rusko na Krymu několik desítek tisíc vojáků, to pro něj bylo jednoduché. Ukrajinská armáda navíc byla tehdy ve velmi špatném stavu,“ konstatovala.

„Když světoví i evropští analytici říkali, že je to přirozené, že si Rusko nenechá Krym ujít, tak my jsme věděli, že se nejedná jen o Krym. Záhy začala válka na Donbase. Byla v různých regionech, nejenom v Donbaské a Luhanské oblasti. Obrovské problémy byly v Charkovské oblasti i v Oděse. Připravovala se Bezarabská lidová republika, Charkovská lidová republika, Doněcká lidová republika a Luhanská lidová republika. Totální kopie toho, co se dělo na začátku minulého století. V tomto případě se to Rusku úplně nepovedlo a podařilo se mu okupovat jen třetinu Luhanské a Doněcké oblasti, ale s centrálními městy, něco jako naše krajská města,“ objasnila. 

„Tato situace trvala osm let. Bylo jasné, že válka nemůže skončit a zamrznout, jak opět říkalo mnoho analytiků. Rusko totiž nepotřebovalo žádný zmražený konflikt, ale potřebovalo Ukrajinu obsadit celou. A nemuselo to být obsazení armádou. Kdyby se Ukrajina podvolila jako Bělorusko, to by Rusku úplně stačilo,“ domnívala se Víchová. 

O útoku jsme věděli dopředu. Slyšeli jsme vzdálené dunění

Pak vyprávěla, i jak zažila začátek války 24. února 2022 v Kyjevě. „Byla jsem tam opravdu jen první hodiny. Už večer předtím nás kamarádi vojáci informovali, že podle ukrajinské rozvědky začne do 48 hodin útok,“ prozradila. Začal po čtvrté hodině ráno. „Byli jsme už dopředu domluvení, kde se a v kolik sejdeme. Slyšeli jsme vzdálené dunění, protože se v té době začaly ostřelovat vojenské cíle, tedy několik desítek kilometrů od centra Kyjeva, kde jsme byli. Po pár hodinách v Kyjevě jsme sedli do aut směrem na rumunské hranice, protože severní trasa už byla nebezpečná. Nemohli jsme tedy jet nejkratší cestou na Polsko, a tak jsme jeli nejdelší trasou,“ uvedla. Stejně tak však uvažovaly desítky tisíc lidí. „Trasa Kyjev–Bílá Cerkev, která normálně trvá hodinu, nám trvala pět hodin. Byly i trasy, kdy jsme za pět hodin zvládli dvacet kilometrů. Takové byly zácpy. Takže jsem nezažila, že by nad našimi hlavami létaly rakety,“ doplnila. 

Očekávali samotní Ukrajinci ruský útok, tedy nejen na Luhansk a Doněck, ale i na Kyjev a vlastně prakticky na celou zemi? „Západní tajné služby informovaly, že k tomu dojde. Ukrajinská tajná služba to vysvětlovala zvláštně – že potvrzuje informace, které říkají západní tajné služby, ale analyzuje je trochu jinak a může to být tak, že jsou to manévry, aby se Ukrajina přinutila k něčemu. Dnešní ukrajinské vedení říká, že si byli všech rizik vědomi, ale nechtěli vyvolávat mezi Ukrajinci paniku,“ upozornila s tím, že když však válka začala, bylo vidět, že se na ni ukrajinská armáda připravovala. „Pokud jsou správné informace, které jsou mi dostupné, tak se Rusům nepodařilo zničit protivzdušnou obranu Ukrajiny ani letadla. Ta byla patrně stejně jako munice převážena ze skladů. První bombardování, které jsem ještě zažila a mělo zničit tyto obranné prostředky, tak to se Rusům nepovedlo. Mluví se o tom, že letadla možná nebyla v té době na území Ukrajiny, ale to jsou nepotvrzené informace. Nicméně nějakým způsobem ochránili protivzdušnou obranu,“ objasnila. 

Šílenosti. Člověk neví, jestli se má smát, nebo brečet

Víchová také prozradila, že četla v poslední době články bývalého prezidenta a předsedy ruské vlády Dmitrije Medveděva či Vladislava Surkova, bývalého vlivného poradce Vladimira Putina, který měl na starosti i ruskou zahraniční politiku vůči Ukrajině. „To člověk neví, jestli se má smát, nebo brečet. Byly to šílenosti. Vladislav Surkov patrně ztratil přízeň Putina, a dokonce snad byl i zatčen. Vladimir Putin totiž nedokáže pochopit, kam se ztratily miliardy dolarů určené na zpracování Ukrajinců k tomu, aby nečinili odpor. Ale naopak aby začaly vznikat ty pseudostáty,“ uvedla Víchová. „Když začala speciální operace – jak ji Putin nazval, tak se zjistilo, že Ukrajinci nespolupracují. Takže co říkají investigativní novináři, zatčen byl vlivný důstojník Federální služby bezpečnosti, dotklo se to až 150 důstojníků této hlavní bezpečnostní služby Ruské federace. Vladislav Surkov je prý snad také ve vězení,“ upozornila.

Jak uvedl polský list Gazeta Wyborcza, tím vlivným důstojníkem FSB, který měl být zatčen a umístěn do vazební věznice, je generál Sergej Beseda. Kvůli tomu, že měl ukrást peníze, které měly přispět ke snadnému ruskému vítězství na Ukrajině. Byl šéfem odboru operativních operací neboli zahraniční rozvědky a sehrával klíčovou roli v ukrajinské hře Moskvy. Putin prý svěřil Besedovi zorganizovat na Ukrajině antimajdany, kteří měli vystoupit proti „kyjevským neonacistům“ a vystlat květinami cestu ruským tankům. V hlášeních předávaných Putinovi generál ujišťoval, že v každém velkém městě na Ukrajině zmobilizoval a zaplatil až dvě tisícovky vysportovaných mužů připravených aktivně vystoupit proti ukrajinským institucím. Za těmito údernými oddíly měly v každém městě následovat mnohatisícové davy proruských obyvatel, kteří měli s nadšením vítat ruské tanky. Putina tak zlákala vize, že zopakuje nervavé dobytí Krymu, dokonce nařídil svým tankistům vzít si s sebou slavnostní uniformy pro přehlídku v Kyjevě, se kterou se počítalo již pár dní po začátku invaze. Teď se armádní vyšetřovatelé pokoušejí zjistit, co se stalo s penězi, které Beseda utrácel na fiktivní síť agentů a diverzantů. 

Víchová pak představila jeden z textů Surkova, ve kterém vysvětluje, že Rusko musí expandovat proto, že jsou to zákony fyziky. „V podobném duchu psali v posledních měsících články, jejichž cílem bylo připravit obyvatelstvo na válku, proč je válka nutná,“ vysvětlila. Připomněla také nedávný článek, který vyšel v agentuře RIA Novosti s názvem Co Rusko musí udělat s Ukrajinou. „Denacifikaci může provést jen vítěz. To znamená absolutní kontrolu nad zemí denacifikace a pravomoc takovouto kontrolu zajistit. V tomto ohledu nemůže být denacifikovaná země suverénní. Denacifikující stát Rusko nemůže vycházet z liberálního přístupu ohledně denacifikace. Název Ukrajina zřejmě nemůže být zachován jako název žádného plně denacifikovaného státního útvaru na území osvobozeném od nacistického režimu. Denacifikace bude nezbytně i deukrajinizací. Na rozdíl třeba od Gruzie je Ukrajina jako národní stát nemožná a pokusy o jeho vybudování přirozeně vedou k nacismu. Ukrajinizace je umělá protiruská konstrukce, která nemá svůj civilizační obsah. Debanderizace k denacifikaci sama o sobě stačit nebude. Banderovský prvek je pouze plátno, převlek evropského projektu nacistické Ukrajiny. Proto je denacifikace Ukrajiny také její nevyhnutnou deevropizací,“ přečetla šílenosti uvedené v tomto textu.

„Chtěla jsem tím ukázat jejich linku. Nejde o žádnou denacifikaci. A nejde jenom o deukrajinizaci. O tu se snaží 350 let. Přicházíme k tomu, že původem všeho zla je Evropa a Západ, a proto musí být deevropizace. Tady chci ukázat, že jak jsme říkali v roce 2014, že jim nebude stačit Krym ani Donbas, tak vám chci jenom říct, že jim nebude stačit ani Ukrajina. Mluví o společném eurasijském prostoru od Lisabonu po Vladivostok. A musejí expandovat, protože je to fyzikální zákon,“ uzavřela Lenka Víchová.