Vilde Hernes popisuje, jak se ve skutečnosti mají například ukrajinští uprchlíci ve státech Evropské unie. Většina lidí si přitom myslí, že mají velmi dobře nastavené azylové podmínky, při bližším pohledu se ale ukáže, že to není pravda.

„Přišli byste do Evropy raději jako Syřané v roce 2015, nebo jako ukrajinští uprchlíci v roce 2022? Tuto otázku jsem položil svým novým studentům hned na začátku přednášek v roce 2023. A jejich odpověď byla téměř jednomyslná: ukrajinský uprchlík. Proč tomu tak bylo? Mnozí se totiž domnívají, že s ukrajinskými uprchlíky bylo zacházeno lépe než s ostatními žadateli o ochranu,“ říká Hernes.

Když totiž začala velká migrační krize v letech 2015–2016, evropské země zaváděly přísnější azylovou, imigrační a integrační politiku, jako by soutěžily o to, kdo se stane nejméně atraktivní destinací pro ty, kteří dosáhnou jejich hranic. Evropská unie od té doby hledá systémové řešení, zatím posledním pokusem je schválený migrační pakt, který obsahuje povinnou solidaritu.

Situace v roce 2022 byla na první pohled odlišná. „Když evropské země po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 opět čelily rekordně vysokým nuceným migračním tokům, reagovaly na situaci mnohem jednotněji. A co je nejdůležitější, aktivovaly směrnici EU o dočasné ochraně, která poskytuje dočasnou, ale okamžitou ochranu vysídleným osobám ze zemí mimo EU,“ popisuje Hernes v komentáři pro bruselský list Politico. 

Jenže jednotlivé státy mají ve skutečnosti velkou volnost, jak se směrnicí o okamžité ochraně pracovat. Evropa tak ve skutečnosti byla vůči ukrajinským uprchlíkům na jedné straně velkorysejší, ale na druhé i restriktivnější.

„Zavedení hromadných dočasných povolení usnadnilo Ukrajincům cestu k ochraně. V některých zemích dokonce získali výjimky ze stávajících restriktivních opatření. Na rozdíl od ostatních žadatelů o ochranu jim byl například často umožněn okamžitý přístup k práci, mohli vycestovat na Ukrajinu, aniž by ztratili status ochrany, a některé země poskytly pružnější pravidla týkající se místa, kde se mohou usadit,“ vypočítává Hernes měkčí podmínky, než jaké mají například uprchlíci z Afriky nebo Blízkého východu.

Na druhou stranu ale dočasný aspekt těchto ochranných povolení vedl k tomu, že ukrajinští uprchlíci měli omezenější přístup k některým právům a službám, například méně integračních opatření, menší finanční pomoc a žádná cesta k trvalému pobytu.