Válka na Ukrajině se za poslední rok vyvíjí spíše dobře pro Rusko, ačkoliv ještě loni touto dobou objížděl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj západní metropole a vyzýval k poskytnutí zbraní a peněz na zahájení rozhodující letní ofenzivy. NATO nakonec poskytlo tanky Leopard a Challenger, bojová vozidla pěchoty Bradley, houfnice M777, raketové dělostřelectvo Himars a protivzdušnou obranu Patriot. Ale tolik opěvovaná ofenziva nikam nevedla, místo toho byly obsazeny Soledar, Bachmut a Avdijivka a aktuálně ruské raketové útoky nadále sílí, nikoli ustupují, jak se očekávalo.

V boji proti ruskému agresorovi Ukrajina stále více využívá bezpilotní letouny, kterými útočí na cíle hluboko na ruském území. A tato strategie Rusku škodí: od ledna bylo zasaženo patnáct z jeho třiceti ropných rafinerií, což vyřadilo z provozu deset až čtrnáct procent rafinérské kapacity, zvýšilo ceny na pumpách a přimělo Kreml zavést od března do září omezení vývozu benzinu. Moskva a další hlavní cíle na bojišti jsou chráněny systémy protivzdušné obrany, ale země zřejmě nemůže bránit všechna zařízení na svém rozsáhlém území.

Tyto ukrajinské akce na ruském území ale oslabují už tak slábnoucí podporu západních spojenců. Administrativa Joea Bidena se od Kyjeva kvůli útokům distancovala. „Naší politikou je od prvního dne udělat vše pro to, abychom Ukrajině pomohli bránit se ruské agresi. Zároveň jsme nepodporovali ani neumožňovali údery Ukrajiny mimo její území,“ prohlásil minulý týden americký ministr zahraničí Antony Blinken, jak informuje The Spectator.

Blinken Ukrajinu přímo neodsoudil, jeho slova však signalizují, že Bílý dům je znepokojen a chce Kremlu sdělit, že hybnou silou hlubokých úderů je Kyjev, nikoli Washington. Podobně smýšlejí i další spojenci, německá vláda minulý měsíc oznámila, že na Ukrajinu nepošle řízené střely Taurus, které mají účinný dolet více než 300 mil, protože se obává, že budou použity k zasažení cílů na území Ruska. Ze všech ukrajinských spojenců zůstává v nejbojovnější náladě už jen francouzský prezident Emmanuel Macron, který nevyloučil nasazení francouzských vojáků na Ukrajině.

Tento postoj navíc mají Spojené státy už od počátku konfliktu, kdy Rusko stanovilo červené linie, podle nichž by mohla být podpora Ukrajiny vnímána jako válečný akt proti Rusku. Několik červených linií jako dodávky stíhaček MiG, bojových tanků a raketového dělostřelectva ATACMS bylo ignorováno. Zůstává však jedna linie, kterou USA nejsou ochotny překročit – přímá podpora ukrajinských útoků na ruské území.

Podle Michaela McCaula, republikánského šéfa zahraničního výboru Sněmovny reprezentantů a na rozdíl od mnoha členů své strany zastánce vojenské pomoci Ukrajině, se několik vysoce postavených osobností Bidenovy administrativy bojí jaderné eskalace dokonce více než na začátku války. „Není to Blinken, kdo se bojí. Byl jsem s ním hned po invazi – byl pro to, aby tam šly MiGy. To není on. Podle mého soudu je to poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan a Bílý dům. Jake je příliš opatrný. Je velmi bázlivý. A uvěřil představě, že když Ukrajině dáme příliš mnoho, Rusko na nás použije atomovou bombu,“ tvrdí McCaul.