Ústavní soudce Jan Wintr v rozhovoru pro Právo uvedl, že se ke kauze děkana Národohospodářské fakulty Miroslava Ševčíka vyjadřoval již před půl rokem, kdy ještě nebyl ústavním soudcem. „A to tak, že je třeba vykládat ten zákon, kde může rektor navrhnout odvolání děkana po vyjádření fakultního senátu, podle účelu a smyslu. A to znamená, že pokud dostal fakultní senát příležitost se vyjádřit, tak tím rektor splnil tu povinnost,“ řekl Wintr a poukázal na to, že zákon o vysokých školách není napsán tak, že by rektor potřeboval aktivní souhlas fakultního senátu. „Pokud mu dal prostor pro vyjádření, splnil svou povinnost a teď už by to mělo být v pořádku,“ vysvětlil Wintr, který už dále nechce kauzu komentovat.

Celou věc okomentoval na svém blogu advokát Zdeněk Koudelka. „Svá slova Wintr vztáhl k formálnímu právnímu postupu, ale celé to ve mně vyvolává dojem, že nemůže nevidět materiální a faktické okolnosti, a přesto odvolání podporuje, když odvolání je pokusem o likvidaci děkana z politických důvodů, což je protiústavní čin. Wintr se jako ústavní soudce vyřadil z případného rozhodování o ústavní stížnosti ve věci samé. Nemůže již plnit roli soudce nepodjatého,“ sdělil Koudelka.

Ve sporu o Ševčíka podle něj nejde však jen o Ševčíka. „Jde o to, zda lidé budou profesně postihováni za to, že mají na vládní moci nezávislé myšlení a nebojí se svobodně vyjadřovat. Případ Miroslava Ševčíka i případ prof. Petra Druláka, který dostal výpověď ze zaměstnání v Ústavu mezinárodních vztahů zřizovaném Ministerstvem zahraničí, přičemž soud výpověď uznal za neplatnou, ukazuje, že se současní držitelé moci nebojí vynucovat provládní postoje i postihem v zaměstnání. Za vlády Petra Fialy ožívá praxe totalitního režimu do roku 1989, jež by se v 90. letech 20. století na vysokých školách a vědeckých ústavech netrpěla,“ dodal Koudelka.