Senát novelu nepřijal ani neodmítl, její projednávání tak končí. Pro schválení novely bylo 23 ze 65 přítomných senátorů, pro zamítnutí 31. Potřeba ale bylo 33 hlasů pro přijetí stanoviska. Žádná z frakcí neměla k novele zcela jednotné stanovisko.

Láska chtěl novelou dosáhnout uznání faktického a právního vztahu, který je založen na rozhodnutí cizozemského soudu. Změna by podle senátora mohla pomoci i nesezdaným heterosexuálním párům, které si osvojí dítě v cizině. Týkalo by se to několika desítek párů ročně. Současná podoba zákona je podle senátora v rozporu s Úmluvou o právech dítěte a s Listinou základních práv a svobod, s čímž se ztotožnili i tři ústavní soudci při projednávání případu česko-amerického páru.

Senátor také jako příklad uvedl snowboardistku Šárku Pančochovou, která si v USA osvojila dceru své americké manželky, ale nemůže se s nimi vrátit do Česka, neboť by přišla o práva k dítěti.

Zamítnutí novely navrhovali předseda senátní ústavní komise Zdeněk Hraba (STAN), lidovecký senátor Jiří Čunek nebo Jitka Chalánková z klubu ODS a TOP 09. Podle nich by Láskova novela umožnila obcházení občanského zákoníku, podle něhož se osvojiteli mohou stát manželé nebo jeden z manželů. Pirátská senátorka Adéla Šípová označila Láskovu novelu za odstranění anachronismu a zajištění respektu k rozhodnutí cizozemských soudů.

České soudy nyní mohou uznat rozhodnutí zahraničních soudů o osvojení dítěte, které je cizím státním příslušníkem, v případě českých občanů za podmínky, „jestliže se to nepříčí veřejnému pořádku a nebrání tomu výlučná pravomoc českých soudů a osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva", tedy podle občanského zákoníku.

Láska chtěl svou novelou pouze vyškrtnout ze zákona větu o přípustnosti uznání osvojení ze zákona o mezinárodním právu soukromém. Obcházení občanského zákoníku by podle senátora zabránila zbývající část pasáže, podle níž by soudům v zákoně zůstala možnost neuznat osvojení v případech příčících se veřejnému pořádku.

Láska také uvedl, že fakticky jsou v Česku vychovávány stovky až tisíce dětí s dvěma matkami či dvěma otci. Za rodiče je státem uznán jen jeden z partnerů, což komplikuje právní vztahy dítěte a druhého z partnerů.