V roce 1953 vtrhla sovětská armáda do Německé demokratické republiky, v roce 1956 do Maďarska, v roce 1968 do Československa. Podobných případů bylo víc, v roce 1999 intervenovala v Jugoslávii. Na uvedeném příkladu je ovšem převaha ruských akcí zřejmá.

„Ze třinácti vyjmenovaných mezistátních konfliktů v Evropě se osmi zúčastnily nebo je záměrně iniciovaly SSSR či Ruská federace coby jeho následnický stát. Země NATO figurují ve dvou takovýchto konfliktech, přičemž turecká invaze na Kypr představuje speciální případ. Spojené státy po roce 1945 figurovaly coby válčící strana v jediném z evropských ozbrojených konfliktů. To odráží dlouhodobou politiku USA, která války v Evropě rozhodně nepreferuje,“ upozorňuje autor.

Dolejší obratem upozorňuje, že své zájmy v Evropě mají i Američané, ale preferují jejich prosazování mírovou cestou, což Rusům nikdy moc nešlo. Pohled na ruský rozpočet pro rok 2015 ukazuje, že bude pokračovat angažmá na Ukrajině. Ukrajinský rozpočet také není mírový. Otázkou je, co s ruskými záměry udělá ekonomická krize. Buď povede k omezení vyzbrojování armády, nebo budou války využity k odlákání pozornosti vlastních obyvatel od domácích problémů. Indicií může být i výměna ruského premiéra Medveděva, ke které ruský prezident Putin možná sáhne. Jméno příštího možného premiéra také mnohé napoví o záměrech Kremlu.