V rámci série Echo z knihovny se v úterý konala debata o střetu generací. Při setkání, které moderovala novinářka Lenka Zlámalová, se hosté zamýšleli mimo jiné nad otázkami jak dlouho budeme muset pracovat anebo proč důchody vyvolávají nejostřejší politické střety. ParlamentníListy.cz přinášejí ty nejzajímavější okamžiky.

Stoletý život

„Podle mě je hlavní důvod kontroverznosti v tom, že politická scéna za těch skoro třicet let stále ještě nedošla k závěru, že se v důchodové oblasti velmi vyplatí nesvádět krátkodobý politický boj. Téma důchodů je v tomto ohledu využíváno až zneužíváno ke krátkodobým politickým šarvátkám, které na konci zaplatí všichni, a tím myslím nejen občany státu, ale každou politickou stranu, protože ty problémy na ni dolehnou,“ sdělil finančník a poradce prezidenta pro důchodovou reformu Vladimír Bezděk, po němž byly pojmenovány dvě komise týkající se důchodů. Dodal, že to sice byla dost marnost, ale odborně se u toho člověk mnohému naučil.

Podle Jiřího Hraběte, ředitele neziskové organizace Elpida a autora knihy Od nuly do sta, se od roku 1850 v západní společnosti prodlužuje věk dožití každý rok o tři měsíce. „Pokud diskutujeme o odchodu do důchodu a jeho prodloužení o rok či dva, tak jsme furt na nějakých třiceti procentech let, které jsme za těch třicet let získali. Asi před šesti lety vyšla v Oxfordu publikace, která se jmenuje Stoletý život a mluví o konceptu třetí kariéry. A to tak, že když odejdeme do důchodu v šedesáti či osmašedesáti v relativně dobré zdravotní kondici, bude naprosto normální, a ještě v roce 1850 to tak bylo, že budeme nějakým způsobem v práci pokračovat,“ řekl s tím, že mnoho seniorů nechce odpočívat a nic nedělat.

Jak zmínil Hrabě, falešný obraz o důchodcích vidí v tom, že jsou v médiích zobrazováni jako pasivní příjemci dávek, nemocní a pro společnost neprospěšní lidé. Nicméně takových závislých seniorů je jen deset procent. Základ je prý v komunikaci a čeští důchodci jsou velice heterogenní skupinou. „V češtině neexistuje relevantní výraz pro seniora. Někdo se cítí být důchodcem, jiný seniorem a všichni by chtěli být rentiéry, ale to bohužel být nemohou,“ dodal s tím, že se lidi nad šedesát snažíme nacpat do jedné marketingové kategorie a zobecňování je chyba. Například v Praze je seniorů dvacet procent a v roce 2050 se jejich počet bude blížit třiceti procentům. Standardně je však lze rozdělit na lidi z měst a vesnic.

Trend stárnutí

Jak motivovat lidi k tomu, aby do penze jít nechtěli? „Zaměřil bych se na to, aby zaměstnavatelé na trhu práce začali dávat pestřejší strukturu pracovních nabídek. Právě i ve směru částečných úvazků pro seniorskou kategorii. Situace se ale lepší,“ zmínil Bezděk s tím, že na problém nelze nazírat jen ekonomicky. Čím déle se totiž člověk drží v pracovním kolektivu, tím lépe. „Je potřeba nabídek na zkrácené úvazky, aby ti lidé mohli postupně přistávat ze stoprocentního fungování pět dnů v týdnu a pracovat den, dva či tři,“ dodal. Doba covidu prý hodně změnila pohled lidí na práci z domova a je třeba úpravy mentality, aby lidé změnili chápání pracovní doby jako pětidenního koloběhu.

Kdyby byl Bezděk ministr práce a sociálních věcí, tak by celou debatu o důchodové reformě zarámoval pozitivně. „Veškerá reforma jak důchodová, tak i některých dalších segmentů veřejných rozpočtů, které jsou vystaveny tlakům kvůli stárnutí populace… Není v ničem jiném než přizpůsobit systémy tak, aby se s trendem stárnutí populace dokázaly co nejlépe vyrovnat. To lze udělat a ano, nebudeme odcházet do důchodu v šedesáti letech, ale to samo o sobě není žádná tragédie,“ doplnil.

Hrabě zdůraznil, že se nám podařilo prodloužit lidský život, ale začalo se to vnímat jako ekonomický problém. „Je fakt, že v roce 2011 z evropského trhu práce odešlo více lidí, než na něj vstoupilo, což se stalo poprvé v historii, a ten trend bude takto pokračovat. Na druhou stranu, když se bavíme o tom, jak to komunikovat a co nabízet, je třeba nabízet ty příležitosti. Dáváme tomu názvy jako důchodová reforma, reforma penzí, tak to už nikdo moc nechce poslouchat a vláda má problémy v tom, jak komunikuje své kroky. Jasná komunikace je zásadní a je třeba hovořit i o pozitivech, která to přináší,“ řekl a dodal: „Chtěl bych do diskuse přizvat ty, kterých se to týká… Přišel bych s pobídkou vůči firmám…“

Prezident pilotem

Zlámalová naznačila, že prezident Petr Pavel by se chtěl ujmout role pilota debaty o změnách penzí. Jeho poradce odvětil: „Pokud mohu soudit z těch výroků, které jsem na to téma pana prezidenta slyšel říct, tak myslím, že dává určitou nabídku či pomocnou ruku ve smyslu, že kdyby se zadrhla diskuse o důchodové reformě zejména mezi koalicí a opozicí a hrozilo, že ta loď někde fatálně uvízne na mělčině, tak že může sehrát roli moderátora té diskuse a vrátit ji zpět do nějakého kurzu. Nicméně nemá ambici vytvářet ten obsah, protože to je role zákonodárců.“

V Česku máme podle Zlámalové světový unikát, tedy stranu ANO, která má převážnou část voličů z lidí nad šedesát let a přístupem „my se o vás postaráme“ je žene do pasivní role. Bezděk k tomu dodal, že je to lákavé, protože se to snáze přijímá. Nicméně Andrej Babiš neudělal, co se týče důchodové reformy, vůbec nic, protože je pro něj výhodný závislý volič, tady ovladatelný důchodce. Nicméně jde o demotivaci a vysílá to špatný signál společnosti. „Pro mě bude zajímavé sledovat, na kterou misku vah se nakonec v ANO přetočí ochota k věcné diskusi nad důchodovým systémem. Zatím tam vidím signály od ultra tvrdého politického boje po kategorii hrubých politických faulů,“ zmínil Bezděk.

Český důchodový systém je prý v mezinárodním měřítku velice solidární. Máme dva a půl milionu penzistů nejen starobních, ale i invalidních. Nakonec přilétla otázka, jestli za padesát let budou lidé ještě vůbec dostávat důchody. Jak řekl Bezděk, vždy nějaké důchody z prvního pilíře budou, ale otázkou je jejich výše: „To není jaderná věda. Jsme v trojúhelníku se třemi vrcholy. První, kolik do systému posíláme peněz… Jak zatížíme ekonomiku daněmi a kde nastavíme věkovou hranici… Třetí vrchol je náhradový poměr… V tomhle se pohybujeme a nyní má predikce… Nevěřím tomu, že bude v české společnosti dlouhodobě vůle do důchodového systému posílat výrazně více peněz, než posíláme dnes…“