„Do jisté míry jsme byli hrdí, že jsme patřili mezi lidi, kteří překáželi novému režimu. Poskytovalo nám to jakousi satisfakci i za existenční problémy, které jsme měli v 70. letech,“ dodal ještě k roku 1968.

Následně Lasica hovořil o stavu současné společnosti, kdy podle něj sice vládne kult mladosti, ale ti, kdo jsou mladí, též budou jednou staří, pokud se toho dožijí. „Určité vědomí kontinuity a souvislostí je velmi důležité. Je třeba vědět, co bylo, abychom věděli, kam jdeme. Lidé si váží někoho, když cítí, že jim něco může dát nebo něco znamená. Pokud arogantně odmítají jakoukoliv kvalitu někoho jiného, je to jejich chyba a hloupost,“ řekl. Zároveň uvedl, že si myslí, že jsme se nikdy neměli tak dobře, jako se máme dnes. „Když někdo chce mluvit o bídě a chudobě, tak by si měl koupit dovolenou například v Súdánu, aby viděl, jak chudoba vypadá,“ řekl a dodal, že ve vztahu k uprchlíkům bychom si měli uvědomit, že sem přicházejí, protože je tu lépe.

„Pokud jde o naši zemi, tak se jí vyhýbají, takže přece jen tu nebude tak dobře jako ve Švýcarsku. Ale neuznávám, co dělají politici, protože zneužívají uprchlickou krizi k získávání politických bodů, a to není fér. Myslím si, že nikomu by nevadilo, kdyby sem přišlo z Kuvajtu 150 miliardářů,“ zmínil s tím, že politici by neměli takto uvažovat a říkat to, co si myslí, že by lidé chtěli slyšet. „Lidé se bojí všeho nového. Šíření poplašných zpráv je trestné,“ dodal.

„Všude jsou nepokoje, ale je pravda, že v civilizované Evropě nebyla sedmdesát let válka. A to je možná i důvod naší rozmazlenosti. Kdyby tu, nedej bože, k něčemu takovému došlo, tak bychom se nestarali o to, zda se máme dobře nebo zle, ale starali bychom se o to, jak přežít. Myslím si, že nervozita, která tu je, vyplývá i z toho, že se tu roky nic takového nestalo. Jako kdyby se hromadila nějaká zlá energie, která se potřebuje ventilovat,“ uzavřel.