„Můj zájem je limitován především lety 1938 a 1953. V oné době český i slovenský národ zažil to nejhorší, co ve dvacátém století zažít mohl. Od kapitulace až po příšernou komunistickou diktaturu, pro kterou dodnes nemáme správné pojmenování a jejíž zločinci dosud nejsou potrestáni. A nejspíš ani nikdy nebudou, snažíme se proto tvářit, že se vlastně nic nestalo, což je, myslím, nejhorší přístup k historii, jaký může být,“ poznamenal Padevět v rozhovoru pro iDNES.cz.

Své pak řekl k tématu, co mají společného nacismus a komunismus. Podle jeho slov je toho hodně. „Komunismus je dokonce horší v tom, že za nacismu jsme věděli, kdo je nepřítel, a kolaborantů zase nebylo tolik, respektive ne víc než v jiných okupovaných zemích. Nepřítel byli nacisté, zjednodušeně vnímáno: Němci, což se jim v létě 1945 vymstilo, protože v té době byli skuteční pachatelé už dávno za horami. Ale období komunismu, především doba brutálního nástupu komunistického režimu po únoru 1948…“ podotkl.

„Ono to začalo už od roku 1945, ale únor 1948, převzetí moci a čas až do poloviny padesátých let, kdy Češi zabíjeli Čechy, kdy proud do chodidel vyslýchaných nepouštěl esesman či gestapák, ale český vyšetřovatel Státní bezpečnosti, to je strašná zrůdnost. V době nacismu i nepřítel věděl, po kom má jít. Za komunistického teroru si ho vyrobili i sami, někdy dokonce z vlastních řad,“ poznamenal. A poznání historie dle jeho slov pomáhá pochopit současnost i budoucnost. A zároveň zdůraznil, že pochopení dneška, kdy se v politice historická témata bohužel recyklují, je důležitější než umět vyjmenovat všechny přemyslovské panovníky.

„Oba režimy dotáhly k dokonalosti taktiku slíbit lepší příští a zároveň ukázat prstem na toho, kdo může za to, že dosud bylo špatně. A koneckonců později i za to, že se onen lepší zítřek zatím nekoná. To je strašně nebezpečné a vede to v lepším případě k boulím na čele a rozbitým výlohám, v horším k dobytčákům, které vezou lidi buď do Osvětimi, nebo na Kolymu,“ dodal závěrem.