Nejmenovaný zdroj z iráckého města Erbíl informoval Iraqi News, že Turecko přehodnocuje svůj přístup k syrskému konfliktu. Podle údajné dohody, kterou uzavřelo s Ruskem a Íránem, ukončí Turecko svou podporu sunnitským opozičním silám uvnitř Sýrie.

„Turecko na druhou stranu požadovalo po Rusku a Íránu, aby se zřekly podpory Straně kurdských pracujících (PKK) a vyhnuly se pomoci kurdské autonomní administrativě v syrském Kurdistánu (Rojava).“ V té v současnosti vládne Sjednocená demokratická strana (PYD), která se těší podpoře ze strany Spojených států.

Podle všeho na tyto požadavky přistoupil Írán i Rusko, přičemž k jednání zřejmě bude nutné přizvat i USA a přesvědčit je, aby odmítly nadále podporovat PYD.

Soukromá zpravodajská agentura Stratfor, založená analytikem a stratégem Georgem Friedmanem, ve své analýze uvedla, že se do jednání tohoto nově vzniklého spojenectví zřejmě záhy připojí i syrská vláda reprezentovaná samotným Bašárem Asadem.

Írán totiž již údajně začal zprostředkovávat setkání mezi tureckou a syrskou vládou. Ačkoliv Turci stále pevně odmítají, že by měl Bašár Asad setrvat ve funkci prezidenta, podle Stratforu je pravděpodobné, že sníží svoje požadavky a v rámci nového spojenectví mu dovolí například účastnit se budoucí vlády.

Turecký balanc

Turecká snaha zapojit se do vznikajícího spojenectví už má první následky. Některé skupiny syrských rebelů, které Turecko donedávna podporovalo, se již od Ankary kvůli jejímu obratu směrem k Rusku distancovaly. „Ještě více kritická je možná újma již tak dost napjatým vztahům Turecka s USA a dalšími spojenci z NATO. Turecké členství v NATO je zásadní – jak pro Ankaru, tak pro Alianci – a Turecko bude zajisté postupovat velmi opatrně v tvorbě nových vztahů s Ruskem a Íránem, dvěma nepřáteli NATO,“ uvádí Stratfor.

USA nevnímají turecké snahy nejlépe, zároveň se však také snaží o větší spolupráci s Ruskem přímo v místě konfliktu. „V případě tak neřešitelného a komplikovaného konfliktu, jako je ten v Sýrii, je zcela na místě, že se zúčastněné země snaží prozkoumat všechny možnosti případných taktických kompromisů, přestože jejich strategické zájmy jsou v rozporu.“