„Ruský prezident Vladimir Putin se snažil znevážit majdanské protesty tvrzením, že za nimi stojí fašisté a antisemité. Po ukrajinských parlamentních volbách máme jasná čísla, která tuto Putinovu konspirační teorii naprosto vyvrací. Více než 40 % hlasů získaly dvě liberální proevropské politické strany v čele s prezientem Petro Porošenkem a předsedou vlády Arsenijem Jaceňukem. V pořadí třetí strana Svépomoc, rovněž silně proevropská, potom získala přes 10 %," konstatuje Lloyd.

„Do parlamentu se dostala pouze jedna politická strana, kterou lze označit za krajně pravicovou. Je jí Radikální strana Olega Ljaška, která s odřenýma ušima překročila hranici 5 % potřebnou pro získání parlamentních křesel. Nejradikálnější partaj Svoboda potom neuspěla vůbec. Opoziční blok, který byl složen z přívrženců bývalého prezidenta Janukovyče, dokázal přilákat něco kolem 10 % voličů," připomíná Lloyd.

Ne všechno je však podle Lloyda úplně růžové. „Voliči z hustě obydleného Donbasu a dalších východních regionů se voleb neúčastnili. Místní úřady kontrolované proruskými separatisty ohlásily `své vlastní` volby na 2. listopadu. To by mohlo vést k faktickému oddělení od Ukrajiny. Ruský ministr zahraničí Segej Lavrov se na to konto nechal slyšet, že Rusko výsledky voleb `samozřejmě` uzná," upozorňuje Lloyd.

Celý text v angličtině najdete ZDE.

Kromě toho nemá dle mínění Lloyda Ukrajina dostatečně vybudovanou strukturu politických stran, které jsou spíše uskupeními podporujícími své lídry než skutečnými členskými organizacemi s hlubokými kořeny ve společnosti. „Jedinou takovou skutečnou politickou stranou byli komunisté, kteří se ovšem poprvé od vyhlášení nezávislosti země do parlamentu nedostali. Nové vzniklé strany tedy nyní mohou těžit z odlivu voličů tradičních stran, zároveň jim však hrozí, že je tito voliči zase brzy opustí," poukazuje Lloyd.

„Že Ukrajinci dali přednost Evropské unii před Ruskem, je však zcela zřejmé. Pokud ale nebude Evropská unie dostatečně aktivní v zajišťování ekonomické i jiné pomoci, může se tento trend rychle změnit," varuje Lloyd.

„Je ovšem nutné konstatovat, že Ukrajina má svoji temnou historii, která se týká záporného vztahu k Židům. Právě tuto nešťastnou část historie Putin využívá k šíření své konspirační teorie o fašistech vládnoucích v Kyjevě. Pravdou bohužel je, že na Ukrajině v minulých desetiletích i staletích skutečně došlo k mnoha excesům namířeným proti židovské menšině," přiznává Lloyd.

„V důsledku nacistické invaze v červnu 1941 došlo např. k hromadným vraždám židovského obyvatelstva poblíž Kyjeva již v září onoho roku. Bylo jich tady vyvražděno 33 000 během pouhých dvou dní. Během období nacismu se potom celkový počet obětí židovské národnosti přiblížil až k jednomu milionu. Žídé se však necítili v zemi bezpečně ani později, a proto ji opouštěli. Bylo to zejména mezi lety 1971 a 1985, kdy sovětské úřady umožnily hromadně vycestovat vedle Židů také Němcům a Arménům. K dalšími exodu došlo po rozpadu SSSR. Tehdy žilo na Ukrajině necelých půl milionů Židů, dnes to je asi 100 000," vypočítává Lloyd.

„Podle zprávy zveřejněné tento týden se však situace obrací k lepšímu. V současné době v zemi působí téměř 300 židovských organizací, stejný počet židovskch kongregací a asi 100 židovských charitativních organizací. Antisemitismus je sice v ukrajinské společnosti stále přítomen, obecně je však podle tohoto výzkumu realizovaného Meziregionální akademií osobního managementu financovanou ze zahraničí na ústupu. Dokládá to i fakt, že političtí kandidáti, kteří se vyznačovali antisemitskou rétorikou, ve volbách vesměs propadli," míní Lloyd.

„Je to tedy tak, že staré předsudky pouze dřímají pod povrchem a mohou kdykoli vyjít na povrch? I to je možné. Ale cesta, po které se Ukrajina vydala v čele s nejvíce oblíbenými politickými vůdci, tuto variantu téměř vylučuje. Zdá se, že by ukrajinský národ konečně mohl převzit skutečnou odpovědnost za věci veřejné a zbavit se tak i své nešťastné minulosti," dívá se na budoucnost Ukrajiny optimisticky Lloyd.