„Jak je teď ta akce koronavirus, tak k ní měl Josef Zezulka, velký český léčitel a biotronik, vizi. Popsal cosi, zejména ohledně našeho města Prahy, co jako by se k tomu vázalo,“ říká na úvod filmový režisér Igor Chaun, proč se vydal za jedním ze Zezulkových žáků, Janem Marešem, právě v době epidemie koronaviru na pokec. Taková moudra jste jisto jistě dlouho neslyšeli...

Zlo, vraždění a války nic neznamenají

Nejdříve je ale třeba představit si jednotlivé postavy příběhu. Jeden ze studentských vůdců roku 1989 a filmař Igor Chaun se v posledních letech stal známým hlavně jako příznivec a propagátor ezoteriky, tedy různých duchovních hnutí v západní kultuře vycházejících z gnosticismu, hermetismu, neoplatonismu a dalších. Založil na to konto neziskovou organizaci Goscha, pod jejíž hlavičkou zmíněné video natočil.

„Víte, to vraždění, války a zlo z vesmírného hlediska prakticky nic neznamenají. Ale bolí to,“ začíná videorozhovor Jan Mareš, jenž je žákem vyhledávaného českého léčitele Josefa Zezulky, který žil v letech 1912 až 1992. Slovo biotronika vymyslel právě on jako jeden z léčitelských směrů a sepsal i knihu Bytí životní filosofie. Léčil zásadně zdarma a jeho pověřeným pokračovatelem se stal i z televize známý Tomáš Pfeiffer, jenž provozuje Duchovní univerzitu bytí.

„Světem nyní putuje koronavirus a lidé trochu blbnou. Částečně oprávněně a částečně zmatkují. Už i v Česku začínají být vykoupené velkoobchody a regály,“ uvádí rozpravu Chaun. „V roce 1968 lidé také vybílili sámošky, nebylo tam nic. Jak sem vtrhli Rusové, oni se báli, že bude bída, a vtrhli do obchodů a všecko vykoupili. A za pár dní to vyhazovali,“ řekl k tomu Mareš s tím, že se vždy ptal sám sebe, co tím Zezulka myslel, když říkal, že jednou přijde doba, kdy bude vzácnost, aby v Praze potkal člověk člověka. „A teď, když jsem viděl ty záběry z Itálie, tak jsem si uvědomil, že to říkal Zezulka před čtyřiceti lety, že to přijde,“ dodává Mareš.

Mor, závist mrtvým a opakování

Dále pak Mareš hovoří o tom, že dochází ke střetu přírodních sil a dějí se takové věci jako před dvanácti tisíci lety, kdy došlo k přepólování zeměkoule. Trochu nesrozumitelně do věci zatáhl i biblickou potopu země, ke které ale podle údajů z rodokmenů zapsaných v bibli došlo roku 2204 před naším letopočtem, takže počty mu v tom moc neštymují. „Když řádil tenkrát v Evropě mor, tak lidé umírali po statisících a vyhynula půlka Evropy, ale pak se to zastavilo jako mávnutím kouzelného proutku. Oni se pak zmiňovali, že si Evropa nesmírně ulevila, že se obnovily lesy a tak,“ pokračuje Mareš a doplňuje: „Kdyby k něčemu takovému došlo, k nějaké katastrofě, tak si vezmi, kolik zde dnes je těch jaderných elektráren, atomových bomb, chemických zbraní a tak dále. Co si ten člověk tady nastavil pastí...“

Z hlediska vesmírné rovnováhy je pandemie koronaviru podle Chauna i Mareše naprosto v pořádku a jen my do toho vkládáme ten individuální lidský prožitek, který pochází z iluze individuality, osamělosti a odloučenosti. Jako kdyby každý lístek na stromu prožíval individuálně svou smrt a měl pocit konce stromu, lesa i planety, když seschne a padá k zemi.

„Přijde doba, kdy živí budou závidět mrtvým. To je stará myšlenka,“ doplňuje na videu Mareš a pokračuje: „Já nemám ani strach z viru, jako strach z paniky, která může vzniknout, protože tu už nikdo neukočíruje. Jediné, čím můžeš lidi uklidnit, je, že život nekončí smrtí. To je dualita, že život se skládá z hmoty a ducha a samozřejmě že je tělesná schránka smrtelná a podléhá nemocem, ale z pohledu ducha jsme nesmrtelní.“ Podle nich je velmi důležité, abychom se nenechali infikovat strachem. Zezulka prý neustále dokola opakoval dvě slova: rovnováha a vývoj.