Podle původního plánu se měla první z devíti částí konvoje dopravit do ruzyňských kasáren v jednu hodinu odpoledne. Proto byly na tento čas svolány dvě akce za účelem přivítání amerických vojáků. Jednu měl na svědomí redaktor týdeníku Reflex Jiří X. Doležal, druhou pak aktivista Pražského Majdanu Tomasz Peszyński. Ani jedna však v závěru ani zdaleka neodpovídala skutečným počtem účastníků své facebookové události.

Po příjezdu na parkoviště před kasárnami mohl člověk spatřit liduprázdné parkoviště, na kterém byly od samého začátku přítomny pouze čtyři skupiny lidí. Jiří X. Doležal se svou americkou vlajkou a transparentem, který hlásal „Lepší američtí vojáci než Noční vlci“, přenosový vůz České televize, policisté a skupina lidí zahalená do českých vlajek, vedená extremistkou Lucií Haškovou.

Doležal se posléze rozhlédl po parkovišti, vytáhl jako první americkou vlajku a na kameru pronesl, že jelikož nejsou přítomni žádní odpůrci, vítá tak Česká republika americké vojáky „jednohlasně“. Odpůrci však přítomní byli, jen o něco dál, než se do té doby redaktor Reflexu dostal. Zaměstnal jej totiž mladý pár, který společně se psem oblečeným do americké vlajky přišel konvoj také přivítat.

Poté se spustil hustý déšť, který zahnal většinu přítomných do úkrytu, naštěstí však již před druhou hodinou ustal, oblaka se rozestoupila, slunce vysvitlo a přijel Tomasz Peszyński připraven na svůj uvítací česko-americký piknik s velkým oranžovým srdcem a dalšími americkými vlajkami.

Než však dorazil samotný konvoj, byl největší atrakcí pro všechny přítomné neustále se smějící řidič Škody 1203, která byla vybavena ampliony, z nichž vyhrávala česká hymna na tisíc způsobů. Tu česky, tu německy, tu zase anglicky, občas zazněly i arabské rytmy a řidič sem tam provolával různá hesla, podle kterých však nešlo určit, zda se počítá mezi vítače, odpůrce či jen prostě přijel si ze všech v dobrém rozmaru vystřelit.

A právě poslech hymny vylákal skupinu kolem Haškové vyhledat zdroj hluku, který byl podle nich na takovéto akci zcela nepřijatelný, což vedlo k tomu, že se setkali tváří v tvář s Doležalem, se kterým pak absolvovali několik slovních potyček vedených nejstarším členem skupiny. Ten pak statečně utvrzoval své kolegy, že tetování je známka naprosté hlouposti a Doležal je feťák, což po něm následně redaktor Reflexu chtěl zopakovat i na přítomnou kameru.

Tyto nevinné slovní potyčky pak k Haškové přivedly i kameramana České televize, který se vůči nejapným poznámkám ohledně jeho profesní odbornosti ohradil slovy „Já mám vejšku“, čímž si ale vysloužil pouze hlasitý výsměch přítomných sedmi odpůrců konvoje.

Uběhly více než dvě hodiny od plánovaného příjezdu konvoje a jeho první část se konečně blížila k branám ruzyňských kasáren. Když už byla vozidla plná mávajících vojáků takřka před vjezdem, pokusila se jim do cesty vběhnout skupinka odpůrců, kteří však byli bleskurychle, v klidu a zcela profesionálně zastaveni přítomnou policií, jež si za to vysloužila smršť nadávek, urážek i výhrůžek, jak můžete vidět na videu.

V té chvíli byla však celá příjezdová cesta k ruzyňským kasárnám lemovaná radostnými lidmi, malými dětmi, několika psy a mnoha vlajkami, mávajícími na přivítanou první části amerických vojsk, která pozdravy ještě opětovala. Jen malá skupinka sedmi osob místo pozdravů vztyčila do vzduchu prostředníčky a bučela na všechny strany, ať se vojáci vrátí zpět, odkud přišli. Ti si mimo jiné od některých vojáků vysloužili obzvlášť poctivé kynutí rukou a ještě větší americké úsměvy, i než malé děti s úctou sledující obří transportéry.

Mávání skončilo, za konvojem se zavřela brána a policisté se rozhodli, že prostor před vjezdem ohraničí páskou, aby se již odpůrci konvoje nesnažili skákat mu pod kola. Ti se tak pro jistotu odebrali na přilehlou křižovatku, kterou hlídal pouze jeden policejní vůz, aby měli větší šanci konvoj zablokovat.

Po jisté době čekání, jelikož mezi jednotlivými částmi konvoje měly být půlhodinové rozestupy, již byly další vozy na dohled. V tu chvíli policisté zbystřili, že odpůrci v čele s Haškovou velmi pomalu a okázale vstupují na přechod, což působilo jen jako zbytečná provokace. Následně proběhla mezi oběma skupinami hádka, v níž nejhlasitějším prvkem byl opět nejstarší člen odpůrců, který policistům vysvětloval, že vůbec neznají zákony, když jim brání stát na ostrůvku uprostřed silnice. Mezitím kolem skupiny neustále projížděla Škoda 1203, jejíž řidič hlásal „Tak je to naše policie, nebo vaše policie? Čí je to policie?“ či „Světu mír!“ a mnohá další hesla, která vyvolávala smích jak u odpůrců konvoje, tak i jeho příznivců.

Policistům následně přijel na pomoc anton s několika maskovanými příslušníky, nakonec nikoho nezadrželi a nechali odpůrce v klidu odejít. Ti se pak odebrali na autobusovou zastávku přímo před ruzyňskými kasárnami, kde vyhlásili ještě jednu část konvoje, jejíž vojáci však nebyli zdaleka tak nadšení a mávající jako ta úplně první, a pak akci opustili již docela.

To už bylo kolem páté hodiny odpolední a řady příznivců poněkud prořídly. Na místě se však pomalu, ale jistě rozbíhala oslava ve velkém stylu, protože Peszyński oznámil, že má k dispozici občerstvení pro všechny přítomné. K dispozici byly buchty, banány, různé další pochutiny, coca cola a pivo v plechu, čehož mnozí přítomní s chutí využili.

Před šestou se však objevila zpráva, že z celkových devíti částí konvoje do kasáren přijely zatím jen tři, což odradilo mnohé z již beztak prořídlých řad příznivců, a ti se tedy vydali zpět do svých domovů, stejně jako tou dobou učinili i redaktoři Reflexu a zástupci dalších médií, kteří se na konvoj přijeli podívat, a na místě tak zůstalo již jen několik desítek věrných příznivců v čele s Tomaszem Peszyńským, vyhlížejíce další americké vojáky.