V úvodním bloku Klaus prezentoval své představy o konceptu školství. Jestli se něco má zlepšit, je potřeba znát aktuální stav, asi jeden z hlavních ideových soubojů v českém školství je podle Václava Klause ml. nyní o to, zda se má ve školách hlavně učit a tím hlavním je souhrn znalostí, anebo mají být školy komunitními centry, kde se mají lidé, učitelé a žáci nějak socializovat, rozvíjet své osobnosti apod. „Vládnoucí garnitury v posledních deseti letech myslí, že je to ta druhá varianta a ve školách to podle toho vypadá. Není nejdůležitější, co žáci školy umí, ale hlavní je načerpat dotace na různé moderní projekty a další věci kolem. Je ale otázka, jestli třeba pumpy na dálnici tam jsou proto, aby lidé načerpali benzín, anebo zda mají plnit komunitní funkci a řidiči kamionů se tam mají učit společně žít s ostatními lidmi a budovat tak společnost,“ vyjádřil svůj postoj k vládní vzdělávací koncepci Klaus.

Mají se žáci učit nebo bavit?

Dalším velkým tématem je podle něj otázka, zda má být ve škole vše snadné a zábavné a hlavním úkolem učitele je to skloubit a není role kantora už přežitá? Ani v tom se se současným trendem pedagog Klaus neztotožnil a dál se věnoval kritice množství vysokoškolských studentů u nás. Upozornil, že všechny systémy pro to, aby fungovaly, musí být jednoduché „Přečtěte si třeba Bílou knihu školství nebo rámcový vzdělávací program pro gymnázium. Já jsem to nikdy nedočetl, je to tak složitý jazyk a je to tak schválně uměle složité, jako když si žádáte o evropskou dotaci. Ve školském systému ale mají být pravidla i cíle jednoduché tak, aby tomu rozuměla i babička na vesnici. Co má umět deváťák? Nikde jsem to neviděl – umí anglicky aspoň tak, aby došel z letiště do hospody? Navíc je tam spousta protichůdných dokumentů – když začnete legislativu jako ředitel školy řešit, zjistíte, že to nelze,“ řekl Václav Klaus, podle nějž je u nás zákonných a podzákonných norem příliš mnoho a jejich počet stále narůstá.

Patří do školy politika?

Václav Klaus ml. zmínil i ideologie ve školství. „Jsem starší člověk a pamatuji ještě výuku dějin mezinárodního dělnického hnutí. Dnes jsou to trochu jiná témata, která nejsou příliš vědní a lidé na ně mají různé názory. Stát má ale jeden názor a to ještě hodně extrémní, a díky tomu se ve školách objevuje environmentalismus, genderové otázky a lidskoprávní témata,“ řekl pedagog Klaus a kritizoval i současnou koncepci inkluze, kterou označil za časovanou bombu. „Řada sporných věcí by šla zrušit škrtem pera, kdyby třeba přišla jiná politická garnitura, přesvědčená, že politika do škol nepatří, ale znovu vybudovat systém speciálního školství může být úkol na patnáct dvacet let, to je podobná demence, jako kdyby nějaký úřad u novorozenců rozhodl, že už kilové děti nebudou v inkubátorech, ale budou společně se zdravými dětmi na oddělení, protože je to správné. Speciální neonatologové začnou protestovat, že se zvýší úmrtnost, ale úřad jim řekne, že to tak není, že v řadě zemí to funguje, třeba v Kambodži a Laosu,“ pokračoval v kritice inkluze podobenstvím Klaus.

Čím vyšší vzdělání, tím lepší?

Václav Klaus se věnoval i otázce formálnosti dosaženého vzdělání, protože podle něj u nás platí názor, že čím vyšší vzdělání, tím obecně lepší. „Je prodlužování studia pozitivní jev, nebo je naopak pro společnost lepší, když většina čtyřiadvacetiletých už pracuje? Hájím druhou možnost, ale západnímu světu dominuje heslo, že máme málo vysokoškoláků, musíme mít společnost vzdělanou atd. Pokud jde o finance, základní a střední školství je relativně stabilní, ale spirála výdajů na vysokoškoláky se točí a není možné ji zastavit. Každý vysokoškolský pedagog přitom řekne, že pokud studuje osmdesát procent lidí vysokou, úroveň jde dolů. Stojí to peníze, ale hlavně – ti lidé nejsou šťastnější. V mladším věku jsou totiž ochotní snadněji přijmout relativně pitomou a špatně placenou práci a pak se vypracovat. Když je vám ale šestadvacet a máte za sebou obrovskou vysokou školu a někdo vám nabízí málo placenou mizernou práci, nechcete ji a jste otrávení. Chcete po státu, aby vám opatřil místo. To, že řada lidí hnije na vysokých školách, je strašně stresuje,“ řekl Klaus.

Když polovina lidí neodmaturuje, nikoho to nezajímá

Probléme je podle Klause i legislativa – to, co má řešit, mělo by být jednoduše definováno, např. od kdy do kdy má trvat povinné školství, to, že přijímací zkoušky musí být spravedlivé a všichni budou mít stejné podmínky, že každé dítě musí být přijato do spádové školy podle bydliště atd. „Takové základní parametry snadno vymyslíme a bude jich jen několik, my ale řešíme všechny nuance a množství vyhlášek a směrnic. Když jsem začínal učit, neexistoval žádný školský zákon ani zákon o pedagogických pracovnících a přece se učilo. Kdyby se něco mělo změnit k lepšímu, v zákonech by se muselo škrtat a ředitelé by měli dostat zpět kompetence, aby mohli školy řídit. A jde o výsledky vzdělávání, takže slabé školy by se měly zavřít. Máme školy, kde sedm let po sobě polovina lidí neudělala státní maturitu, která navíc není moc obtížná. Kdyby v nemocnici polovina lidí umřela na slepák, už tam stanuje televize Nova, vyjadřuje se hejtman a věc se řeší. Když polovina lidí neodmaturuje, nikoho to nezajímá,“ řekl Klaus.

Spousta problémů vzniká uměle

V diskusi přišla řeč na spolupráci škol s pedagogicko-psychologickými poradnami, pokud jde o různé poruchy učení. „Ve zprávách z poraden, které jsou jako přes kopírák, je spousta požadavků, které má učitel splnit, a pozoruhodné je, že u všech těch dyslexií a dysgrafií najednou, když je žákům osmnáct, jdou dělat autoškolu a porozumí textu, umí číst, nepotřebují prodloužený čas apod.,“ obrátila se na Václava Klause jedna z účastnic debaty. Situace se podle něj opravdu zhoršuje, množství vystudovaných psychologů míří do škol a spousta problémů vzniká uměle. „Moje zkušenost je, že jsme to na škole totálně ignorovali, všichni měli stejný čas, stejný test. V reálném školství je toto odmítnout otázkou jisté statečnosti, protože s pomocí právníků mohou rodiče něčeho dosáhnout. Je to i o tom, zda má být ve školách všechno snadné a zábavné. Oddalování problémů dětem nepomůže, stejně ten náraz jednou přijde. Tendence ochraňovat souvisí i s tím neznámkovat. Ze slovního hodnocení na vysvědčení nepoznáte, jestli je to darebák a lenoch nebo budoucí Einstein, všichni jsou nějaké osobnosti a všichni jsou spokojení,“ pokračoval v kritice trendů českého školství Václav Klaus, chtít po dětech výsledky a snahu je ale podle něj stále velice důležité.

Bývalý ředitel PORGu se vyjadřoval i k otázce, zda lze měřit produktivitu učitele. „Myslím si, že lze měřit přínosnost kantora vzdělávacímu procesu a působení ve škole, je to důležitá věc, na kterou současní ředitelé nemají čas, protože jsou zahlcení pokyny a nemají čas pracovat s kantory. Sám jsem se vždycky jako ředitel dokopal k tomu, abych udělal aspoň tři hospitace týdně. Pokud jde o produktivitu, je to těžké, ale měli jsme pět zásadních kritérií. Hlavní bylo, aby kantor učil rád, druhá byla odborná a pedagogická způsobilost, třetí přirozená autorita, čtvrtým kritériem týmová práce a poslední byla důslednost,“ vysvětlil své požadavky na pedagogy Václav Klaus mladší.

• Další reportáže ČTĚTE ZDE