Václav Klaus zahájil své berlínské vystoupení ostrou kritikou Evropské unie. Ta se podle něj ukázala jako špatná cesta, která nevede ke svobodě, demokracii a přátelské spolupráci mezi evropskými národy. Není proto rozhodně důvod oslavovat a zpívat Ódu na radost, jak by si evropské elity představovaly.

Vzpomínal, že za komunismu jsme snili sny o sjednocené Evropě, které ale bohužel nebyly realizovány. Po změnách provedených smlouvami z Maastrichtu a Lisabonu dokonce začaly převažovat nevýhody integrace nad výhodami.

Své výhrady Klaus vysvětlil na rozdílu pojmů „unifikace“ a „sjednocení“, což je pro Němce trochu nepochopitelná lingvistická nuance. Ve skutečnosti je ale mezi oběma procesy zásadní rozdíl. Evropská „unifikace“ byla podle Klause prováděna shora, bez autentické vůle Evropanů.

Německo k začátku července převzalo předsednictví EU. Je to ale pouze formalita, ve skutečnosti Německo v řadě důležitých věcí „předsedá“ Evropské unii neustále a dlouhodobě jako hlavní tahoun integrace. Pro ostatní evropské vlády dokonce Klaus použil termín „cestující“, tedy osoby závislé na vůli řidiče.