Debatu, která se konala v rámci cyklu „Rozpravy o českých médiích“, moderovala osobně Alice Němcová Tejkalová, někdejší sportovní redaktorka ČT, která se před dvěma lety stala děkankou FSV. Její první dotaz zněl, co si členové mediálních rad slibovali od své kandidatury a jak se jejich představy naplnily.

Jan Bednář se vyznal, jak jako redaktor v Českém rozhlase měl často pocit, že by se veřejnoprávní média dala řídit jinak. Hlavním impulsem pro něj ale byl odchod Martina Veselovského a Daniely Drtinové z ČT. Nelíbilo se mu, že tak kvalitní novináři televizi opouštějí. „Měl jsem idealistické představy, že něco zmůžu, aby se něco takového už nestalo,“ přiznal. A když po téměř šesti letech svého mandátu v Radě ČT bilancuje, je prý vlastně spokojený.

Hana Dohnálková, které stejně jako Bednářovi bude v březnu šestiletý mandát končit, se vyznala, že do rozhlasové Rady přicházela jako mladá idealistka, která jako hudebnice vždy raději poslouchala rozhlas, než koukala na televizi. Vzpomínala, že v průběhu jejího mandátu došlo ke změně generálního ředitele a René Zavoral, který vystřídal Petera Duhana, přinesl trochu jiný způsob vedení. Pokud jde o samotnou Radu, tak ta podle ní funguje celkem dobře. „Mám k Radě a jejímu řízení takový pragmaticky ženský přístup, a na těch 8 pánů, co tam jsou se mnou, to celkem funguje,“ poznamenala s úsměvem.

Vadim Petrov hned na začátek promluvil o problému, který pociťuje. Jako člen RRTV totiž prý čelí výtkám, že by neměl vystupovat veřejně a prezentovat své názory. Některým lidem prý vadí, že jsou jeho názory spojovány se jménem RRTV.

On sám zastává názor, že členové Rady by naopak měli veřejně vystupovat více. „Členové Rady jsou lidé s osobními názory. A v té Radě jsou jako zástupci veřejnosti, která by měla vědět, jak ji reprezentujeme a co si myslíme,“ vysvětloval Petrov. Přesto prý čelí kritice, například i kvůli svým poznámkách na Facebooku.

Jedním z důvodů jeho kandidatury přitom prý bylo právě to, aby RRTV učinil „transparentnější“. „Já jsem při svém nástupu vlastně ani neměl moc představu, co ta Rada dělá, protože o tom předtím nikdo z radních nemluvil. A proto o tom chci mluvit,“ vysvětlil.

Pokud jde o řeči, že by se jako člen Rady měl chovat zdrženlivě, tak Petrov to chápe tak, že má mandát od Poslanecké sněmovny, a té je také odpovědný.

Pak se chopila mikrofonu Michaela Marksová a hned na úvod pochválila organizátory, že diskusní panel sestavili genderově vyváženě. „Mně totiž kolegyně často říkají, že to, co zažily, nebyl panel, ale manel,“ postěžovala si.

Do Rady ČTK byla zvolena v letošním roce, je tedy v podstatě nováčkem. „Šla jsem tam s pocitem, že v době, kdy se všude vynořují různé fake news, tak je třeba být na stráži,“ vysvětlila svou motivaci. Ambicí je pro ni to, aby Rada fungovala stejně jako dříve a odolala tlakům na změny.

Děkanku Tejkalovou zajímalo, zda Marksovou od kandidatury někdo odrazoval. Radní, bývalá ministryně za ČSSD, připomněla, že „byly články, že jsem politická nominace“. Ona si to ale prý nebere. „Mě zvolila Sněmovna a po čtyřech letech ve funkci ministryně mě pár článečků fakt nerozhází,“ pochlubila se.

Musela si prý také vyslechnout, že kvůli její politické nominaci nebyli zvoleni větší mediální odborníci. „Tak to zkrátka je, že se ta odbornost občas neocení,“ pokrčila rameny.

Vadim Petrov k tomu pak poznamenal, že radní nemá být největší znalec médií. „My máme být ten laický prvek. My jsme ta žena v domácnosti, která se na tu televizi dívá,“ vysvětloval. Uvědomil si to prý při debatě na XTV s právníkem Alešem Rozehnalem.

Pak poskytl publiku stručný odborný výklad, že jsou celkem čtyři modely fungování mediálních rad.

První je model „vládní“, ve kterém je Rada přímo napojena na vládu. Druhý je „parlamentní“, kde členy rad nominuje a volí parlament. Třetí je „profesní model“, ve kterém členy volí profesní organizace. Čtvrtý model je pak „občanský“, ve kterém členy navrhují společenské organizace.

U nás se kombinuje několik těchto systémů, když společenské organizace navrhují členy Rady a pak je volí poslanci.

Petrov vzpomínal: „Doktor Rozehnal mi v té debatě říkal, že je to šaškárna. Že to funguje tak, že se politici dohodnou, pak si najdou nějakou organizaci, která vybrané kandidáty nominuje. A on mi vysvětloval, že vlastně na té stranické nominaci není nic špatného, ví se, koho hnát k zodpovědnosti,“ vysvětloval.

Podívejte se na záznam celé debaty.

On sám považuje současný model za relativně férový a optimální, i proto, že díky šestileté délce mandátu radního bude Rada vždy namíchána z různých Poslaneckých sněmoven.

Jan Bednář, dlouholetý novinář, pak dostal dotaz, jak se mu v pozici „laického radního“ hodí zkušenosti z profese. Předseda Rady ČT považuje za přínosné, že zná problémy novinářů, způsob jejich práce, a třeba i specifika médií veřejné služby.

„Problém, kvůli kterému kdysi vznikla ta velká televizní krize, ten zůstává – politické strany si udržují svůj vliv,“ varoval pak.

Jako člen Rady prý pochopil, i v diskusích se zahraničními kolegy, že nějaký vliv politiků bude vždy. Důležité ale je, aby byla taková politická a novinářská kultura, která by veřejnoprávním novinářům umožnila nezávislost. Jsou prý země, kde je vliv politiků mnohem větší než u nás, a svobodu si média drží.

„Třeba generální ředitel BBC je přímo jmenován britským premiérem. Ale toho by ani nenapadlo dát tam nějakého straníka,“ ujišťoval.