Úvodem se Vášáryová zamyslela, co stojí za tím, že práva žen jsou na Slovensku více v ohrožení, než je tomu například v České republice.

„Je to pro nás něco nového. Už v roce 1939, když se Slovensko odtrhlo od České republiky, a měli jsme vládu, která podepsala smlouvu s nacistickým Německem a zavedla fašistický režim. Jeden z prvních zákonů, který se dostal do slovenského parlamentu, byl úplný zákaz potratů, a zákaz, aby ženy mohly studovat na vysoké škole,“ uvedla, s tím, že se proti tomu tehdy vzedmula vlna protestů ženského spolku Živena. Zákon o zákazu potratu tedy nakonec prošel, ale ženy nakonec mohly na vysokých školách zůstat.

Od roku 1990 se, podle ní, pravidelně objevují v Národní radě Slovenské republiky návrhy na omezení potratů nebo na jejich úplný zákaz. „I dnes jejich úplný zákaz prosazují neonacisté a fašisté od pana Kotleby. Paní Záborská velmi zmírňovala tento zákon, protože všechny organizace, včetně naší Žíveny, začaly křičet. Počet potratů na Slovensku se neustále snižuje a takový zákon o omezování potratů a snah, aby ženy musely navštívit dva lékaře, se blíží tomu, co bylo za komunismu,“ zmínila, že tehdy musely ženy v takovém případě předstoupit před komisi.

Poukázala především na slovenského premiéra Igora Matoviče a tým lidi okolo něj: „Základem těchto snah je potlačit lidská práva, v tomto případě práva žen. Je za tím i snaha jít proti chartě lidských práv. Tyto prosazované zákony a návrhy mají velkou podporu, a nejen v katolické církvi. Je to velká a silná skupina lidí, kteří se tam dostali s panem Matovičem, uzurpují si svůj výklad katolicismu,“ sdělila. Každé čtyři roky se objeví nějaký poslanec nebo skupina poslanců, kteří se snaží podobné zákony prosazovat.

Podobnou cestu, podle ní, razí i český publicista a ředitel Občanského institutu Roman Joch: „S těmito cestami, jako je omezení práva žen a postupování proti chartě lidských práv, se musíme nyní vypořádat. Je mi velmi líto, že se k tomu přidal i pan Roman Joch, který nyní bude prosazovat to, co se mu v Česku nepodařilo,“ obává se Vášáryová.

Dotázána byla, jak si vysvětluje, že se na Slovensku podařilo mít premiérku a prezidentku. Základem toho, že severské ženy dosáhly bodu, kdy se nikdo nestydí, že je více žen ve vládě, jako je tomu například ve Švédsku, je prý solidarita. „Je to solidarita žen mezi sebou. Bez ohledu na to, jakou měly politickou příslušnost,“ myslí si. Nedá se prý však říct, že by se na Slovensku podařilo něco podobného.

Vzpomněla, jak složité bylo, když před 20 roky jako první žena kandidovala na post prezidentky Slovenské republiky. „Bylo to velmi těžké a musím přiznat, že nejvíce na mne útočily ženy. I novinářky byly z velké části proti mně. Neprohrála jsem jen kvůli tomu, ale i to bylo jednou z příčin, proč jsem tehdy nevyhrála,“ připomněla někdejší oblíbená herečka. I ještě za deset let po její kandidatuře na hlavu státu byl, podle ní, tento přístup žen na Slovensku stále dost silný.

„Dvacet let jsme museli pracovat na image, že i slovenská žena může zastávat post prezidentky,“ pravila Vášáryová.

Tato generace žen už odešla, doba se změnila a „dveře pro první prezidentku Slovenské republiky se otevřely“. Příchod současné prezidentky Zuzany Čaputové, které podle Vášáryové její předchůdce Andrej Kiska připravil velmi dobrou atmosféru, byl proto daleko jednodušší. „Na paní Čaputovou už nevykřikovaly ženy, jako na mne, ať jde k hrncům, ať se stará o děti a neplete se sem. Možná, že za těch dvacet let generace těchto žen odešla, je tu více moderně myslících žen,“ všímá si.