Na úvod Marian Majer kritizoval slovenského premiéra Roberta Fica za jeho proruské postoje a jednání v Moskvě. Ficova návštěva v Moskvě podle něj nebyla prvním výstřelkem tímto směrem a současný premiér je ve slovenské politice největším nositelem proruského vidění světa. „Je to v rozporu s mnoha ostatními politiky, jako je prezident Andrej Kiska a další. Premiér pak návštěvu vysvětloval ekonomickými důvody v zájmu Slovenska, realita ale ukázala, že mluvil o věcech, které jsou spíš v rozporu s těmito zájmy. Ficovy postoje vedly k oslabení nezávislosti na ruských dodávkách plynu a Slovensko navíc narušuje jednotu Evropy, která je klíčová v řešení ukrajinské krize,“ řekl na adresu slovenského premiéra Marian Majer.

Do debaty o ruském vlivu vstoupil politolog Tomáš Šmíd, který se hned v úvodu prezentoval tím, že nemíní vystupovat jako rusofob, k současnému Rusku má nicméně zásadní výhrady a v současnosti považuje Ruskou federaci za hlavního viníka ukrajinské krize. „Vše začalo anexí Krymu. To, že Rusko na Krym pretenduje, považuji do značné míry za logické, nicméně způsob, jakým uskutečnilo připojení tohoto území, nesmírně vychýlil mezinárodní politickou stabilitu. A to mnohem více než kosovský precedens, Rusko porušilo smlouvy, které samo podepsalo. A co je ještě horší, na tyto smlouvy se odvolávají další a další mezinárodní dohody a smlouvy,“ vysvětlil svá východiska Tomáš Šmíd. Ruská federace se podle něj zavázala zachovat územní integritu Ukrajiny výměnou za její denuklearizaci, a tím vyslala nebezpečný signál pro další denuklearizační jednání jinde ve světě. „Představme si jednání o denuklearizaci s Íránem. Jak asi Teherán a jeho zkušení diplomaté budou důvěřovat nějakým zárukám při požadavku, aby nevyvíjeli jaderný program, když si vybaví postup Ruska?“ ptal se Tomáš Šmíd. Zmínil i další kroky Ruska k destabilizaci na východě Ukrajiny v doněcké a luhanské oblasti a dopad na geopolitickou situaci: „Když se chceme bavit s Ruskem, musíme si uvědomit, že se už nebavíme s partnerem, ale s geopolitickým protivníkem.“

Libor Rouček k tomu uvedl, že se evropské instituce od 90. let snažily navázat s Ruskem strategické partnerství a od začátku bylo jasné, že je spousta problémů, které bez účasti Ruska nelze řešit, ať už to byly jaderné odzbrojení bývalých sovětských republik, konflikt na Blízkém východě, nebezpečí islámského terorismu nebo energetická bezpečnost. Proto je nyní kvůli ukrajinské krizi situace zvlášť nebezpečná. Libor Rouček v souvislosti s připojením Krymu k Rusku použil i historické srovnání. „Představte si, že by si Německo začalo dělat nároky na hranice z roku 1938 a jako Rusové začalo chtít území zpět. Co kdyby se Němci rozhodli bránit práva každého Němce mimo území Spolkové republiky? Toto myšlení dnes vidíme v Rusku. Problémy nezačaly anexí Krymu, Rusové byli už od rozpadu Sovětského svazu frustrováni ztrátou impéria, Vladimir Putin to označil za největší katastrofu dvacátého století a systematicky krok za krokem začal měnit domácí povědomí směrem k nacionalismu,“ řekl Libor Rouček, podle něhož evropští lídři ve vztahu k Ruské federaci nezklamali, ale jen nepočítali s tím, že ruská reakce bude vůči Ukrajině tak brutální.