Landovský úvodem hovořil o vnitřním dluhu resortu obrany. Ten vznikl podle něj tím, že se dlouhodobě neplní závazek vydávat minimánlě dvě procenta HDP. „Kdybychom nepřestali dávat na obranu 2 procenta HDP, máme na období 2006–2024 k dispozici o půl bilionu korun více,“ poznamenal Landovský s tím, že jsme v období, které rozhodne o naší budoucnosti. „Jde o velké armádní nákupy, které mají za sebou zdravou strukturu a určitou vojenskou logiku,“ zmínil. 

Naši sousedé z visegrádské čtyřky se nám podle jeho slov začínají mílovými kroky vzdalovat. „Dokázali realizovat opravdu velké armádní zakázky,“ zmínil. „Je navíc smutná pravda, že Česko je mezi zeměmi NATO, co se týče výdajů na obranu, páté od konce. O jedno místo jsme se dokonce propadli,“ podotkl. 

Závěrem se vyjádřil k tomu, jak silně vnímá hrozby spojené s kyberútoky. „Očekávám, že pravděpodobnost velkého konfliktu formátu světové války neporoste. Dodám ale, že je to proto, že dokážeme spolu se spojenci NATO odradit jakéhokoli útočníka. Co ale bude naší každodenní praxí, je hybridní působení v kybernetické doméně, která je už dnes doménou vojenskou,“ poznamenal. Tím, kdo je odpovědný za přípravu kybernetické obrany, je podle rozhodnutí vlády Vojenské zpravodajství. 

„Vojenské zpravodajství připravilo zásadní novelu zákona, která spadla pod stůl v minulé Poslanecké sněmovně. Snažíme se prosadit změny, které Vojenskému zpravodajství umožní vládní zadání naplnit. Abychom byli schopni útoky v kybernetickém prostoru vůbec detekovat, mělo Vojenské zpravodajství dostat legislativní prostor pro svou práci,“ poukázal jasně Landovský.