Novou legislativou zaměřenou na dezinformace se zabývá ministerstvo spravedlnosti i vnitra. S výsledkem chtějí přijít během několika měsíců. Jakou bude mít zákon podobu, však zatím není jasné. Patrně bude vycházet ze slovenského vzoru, který do trestního zákona doplňuje nový skutek, na jehož základě by bylo trestné vytvářet i šířit nepravdivé informace, které by mohly „znepokojit obyvatelstvo nebo ovlivnit jeho rozhodování o závažných společenských otázkách“. Viníkům by na Slovensku v takovém případě hrozil jeden rok až pět let vězení. 

 

Jak ale víme z našich i slovenských událostí minulých týdnů, jde to i bez zákona. Ve slavný výroční den 25. února vypnul český privátní spolek Nic.cz (prý na doporučení vlády a bezpečnostní služby) řadu webů, jež byly kýmsi (kým, na to odpověď dodnes neznáme) shledány závadnými. Na Slovensku (popsali jsme to před několika dny v samostatném článku) vypnuli portál Infovojna (předtím Hlavné zprávy a další), ale tam už přímo v režii Národného bezpečnostního úradu (obdoby naší BIS). Jestliže už víme, že exekutiva a tajné služby přebírají do svých rukou pravomoc, která je v demokratické zemi výlučnou privilejí zákonodárců, pak není zřejmé, proč se naši ministři chtějí zdlouhavě zabývat anti-dezinformační legislativou. Že by to bylo z důvodů malého množství agend, které si na příslušných ministerstvech (vnitra a spravedlnosti) říkaly o akutní řešení, není moc pravděpodobné. Důvod bude nejspíš ten, že si vláda uvědomila, že vypnutím webů toho 25. února porušila Ústavu a její Listinu základních práv a svobod (včetně Všeobecné deklarace lidských práv OSN z roku 1949), a to přestává sranda. Vláda porušující Ústavu země přestává být vládou demokratickou a stává se autokracií. Nezapomínejme na to.

 

Kolem nového zákona a vůbec boje s tzv. dezinformacemi se vyjevují ještě další zajímavé aspekty. Výše citované Právo charakterizuje pracovní náplně vládního zmocněnce Klímy takto: „koordinuje mezi ministerstvy, úřadem vlády a nevládními organizacemi další postup.“ Zajímalo by mě, kde se mezi (přece jen zatím z voleb vzešlými institucemi, jako je vláda a ministerstva) najednou vzaly neziskové organizace. Podivení ale skončí, jakmile se podíváme pár let zpátky. Už proto, že víme, že náhody neexistují a každá věc má svou příčinu i důsledek.

 

Už roku 2005 vznikla organizace Evropské hodnoty. U jejího zrodu vidíme Petra Koláře (ano, ten, který rozpoutal vnitropolitickou krizi roku 1997 známou jako Sarajevský atentát), a též třeba Štefana Füleho, mezi lety 2010 – 2014 eurokomisaře za Česko. Kolem roku 2015 se Petr Kolář vcelku nepokrytě dal slyšet, že bude usilovat o prezidentskou funkci. Nakonec tak neučinil, neboť to byl na první pohled marný boj. O to víc před sebou tlačil spolek Evropské hodnoty, vedený vykutáleným pornohercem Jakubem Jandou. Spolek se původně tvářil jako intelektuální trust debatující o politických trendech, ale relativně nedávno se překabátil na „Bezpečnostní centrum“. Zde se provozuje už od roku 2016 program zvaný Kremlin Watch, zaměřený na ideologický boj proti Rusku. Připomeňme, že v té době panovalo mezi západem a východem relativní mocenské příměří (s výjimkout Majdanu), takže Kremlin Watch lze chápat jako předsunutou jednotku. Důkazy k tomu daly samy Evropské hodnoty, když zaútočily na prezidenta Zemana, jenž si „dovolil“ zpochybnit morální autoritu ukrajinských nacistů Bandery a Šuchevyče. K oběma se dnešní oficiální ukrajinská místa hlásí jako bezmála k „otcům zakladatelům“, staví jim pomníky a nosí jejich portréty v pochodňových průvodech.