Štys má za to, že na východě Ukrajiny potrvá válka ještě dlouho. „Je dost pravděpodobné, že se ten konflikt v posledních měsících a letech nezmění a lidé budou dál procházet bojovou zónou a mezi minami. To je poměrně paradoxní situace, když si vezmete, že zbytek Ukrajiny žije relativně normálně,“ uvedl host.

Když Štys shrnul krizi na Ukrajině do jedné věty, popsal ji jako „celkový marasmus“. Lidé v oblastech ovládaných separatisty často nemají kde bydlet, kvůli válce mají zničené domy. Lidé často nemají co jíst. A co je asi nejhorší, lidé ani nemají co pít, protože většina vodovodů vedla od západu na východ, ale válka řadu těchto vodovodů zničila. „A když ve městě nemáte vodu, tak to město umírá,“ podotkl Štys v rozhovoru. Člověk v tísni se lidem postiženým válkou snaží pomoct, což s sebou nese nutnost vycházet s místními úřady, ať už jde o úřady pod kontrolou separatistů, či Ukrajinců.

Člověk v tísni však působí i v Iráku a Sýrii. Tamní situace se prý tolik neliší od té ukrajinské. Válka je hrozná jak na Ukrajině, tak v Sýrii. Jeden rozdíl tu však je. Zatímco do oblastí pod kontrolou ukrajinských povstalců se daří dopravovat humanitární pomoc, na území pod kontrolou Islámského státu se prakticky žádná pomoc nedostane. Islamisté to nedovolí.

Štys je prý velmi smutný z toho, že narůstá počet útoků na humanitární pracovníky, a to především v severní Sýrii, kde řádil právě Islámský stát. „A tu nejhorší statistiku drží Afghánistán,“ prozradil host. Člověk v tísni už funguje čtvrt století a dnes je riziko, že humanitárního pracovníka zabijí, mnohem větší.

V závěru pořadu ovšem přešel na pozitivnější notu. Poděkoval české veřejnosti, že v posledních letech posílá stále více peněz. Člověk v tísni má prý peníze i od státu, ale rozhodně to není jediný zdroj financí. „Česká veřejnost nám v posledních letech stále významněji přispívá,“ uzavřel Štys.