Podle Pillara, který působil téměř 30 let v CIA a v současné době přednáší na univerzitě v Georgetownu, se dnes mylně srovnává současné počínání Ruska s nacistickou rozpínavostí za druhé světové války. Pillar připomíná, že Putina k Hitlerovi přirovnávala i pravděpodobná budoucí prezidentská kandidátka Hillary Clintonová. Publicista a bývalý analytik CIA Pillar však míní, že pokud už chceme hledat v souvislosti se současnými akcemi Ruska analogie, měli bychom hovořit spíš o Afghánistánu, kam provedla sovětská vojska invazi v 80. letech. Od začátku této dlouhotrvající války letos v prosinci uplyne již 35 let.

Kdo je Paul R. Pillar? Čtěte zde

Pro tehdejšího amerického prezidenta Jimmyho  Cartera bylo klíčovou otázkou zjistit, co bylo hlavním motivem vstupu sovětských vojsk do Afghánistánu. „Jeho tajemník Cyrus Vance později ve svých pamětech shrnul dva možné důvody. Prvním z nich, lokálním, byly obavy Sovětů z možných muslimských nepokojů ve středoasijských republikách SSSR. Druhým důvodem, globálním, mohla být expanzivní snaha Sovětů získat si ve střetávání s USA lepší strategickou pozici na globálním hřišti. Zejména v oblasti jižní a jihozápadní Asie,“ popisuje Pillar.

Pillar poukazuje na to, že Carter se při stanovení politiky vůči SSSR spoléhal na tehdejšího šéfa bezpečnosti Zbigniewa Brzezinského. Ten vycházel z předpokladu, že zásah Sovětského svazu v Afghánistánu má expanzivní charakter a ohrožuje zájmy Spojených států. „Brzezinski bohužel nepovažoval za nutné udělat si hlubší analýzu celé situace. USA přikročily k sankcím, odmítly se zúčastnit moskevských Olympijských her v roce 1980, posílaly pomoc afghánským povstalcům a v rámci Carterovy doktríny se hovořilo o použití síly v Perském zálivu,“ připomíná Pillar.

celý text v angličtině najdete ZDE

I přes značné rozdíly mezi oběma událostmi by si podle Pillarova názoru Západ mohl vzít při řešení krize na Ukrajině jistá ponaučení. „Měli bychom předně pečlivě zvážit, jaké jsou skutečné cíle Ruska na Ukrajině. Nikoli jen předem počítat s tou nehorší variantou. A za druhé bychom si měli pokorně uvědomit, že naše první interpretace ruských cílů může být chybná,“ poukazuje Pillar. S odstupem času je dle mínění Pillara zřejmé, že sovětská invaze v Afghánistánu nebyla provedena za účelem územních zisků, ale ve snaze předejít v důsledku svržení komunistické vlády v Afghánistánu problémům mezi muslimskými obyvateli středoasijských republik SSSR.

Pillar míní, že reakci Spojených států na počínání Ruska ovlivňuje i domácí americká politika. Carter potřeboval vzhledem ke svým domácím politickým oponentům ve vztahu se Sovětským svazem přitvrdit. „To samé se dnes ovšem týká i Baracka Obamy, který je svými politickými protivníky rovněž považován za příliš velkého slabocha. Tento fakt nutí i současného amerického prezidenta v zahraniční politice ke krokům nesprávným směrem,“ všímá si Pillar a dodává, že americká pomoc tehdejším afghánským povstalcům bohužel přispěla i k faktické podpoře militantního islámu, jenž se stal vážnější hrozbou než samotné Rusko.

„Nikdo nemá monopol na moudrost, stejně tak asi nikdo na světě nemůže přesně říci, jaké jsou současné cíle Ruska na Ukrajině. Možná to  neví ani samotný Vladimir Putin a povětšinou reaguje na kroky Ukrajinců a Západu,“ domnívá se Pillar. V kontextu zmiňované války v Afghánistánu se však nabízí vysvětlení, že i nynější kroky Ruska jsou spíš lokálního charakteru. „Asi za jediný skutečně expanzivní krok lze považovat anexi Krymu. Toto rozhodnutí je však ovlivněno historií, demografií a emocionálními okolnostmi. Většina ostatních kroků v ruské zahraniční politice má co dělat s expanzí NATO na Ukrajinu. Bohužel se zdá, že prezident Porošenko tuto myšlenku nehodlá opustit,“ konstatuje Pillar.