Zásadním tématem tohoto týdne bylo nepochybně výročí konce druhé světové války. „Někdo ho stanovuje na 8., jiný na 9. května. Ale málokdo ví, že ten rozdíl je kromě různých politických zájmů dán časovým posunem, kdy se v jednom časovém pásmu kapitulace podepisovala a v jiném zaznamenávala. Dnes se z toho dělá naprosto absurdní politikum, když ten, kdo si připomíná 9. květen jakožto svátek tradiční, je automaticky nálepkován tím, že je, jak říkal pan prezident Havel, přítel starých pořádků. Je to nesmysl a úplná absurdita. Co se týče mediálního prostředí a mediální reflexe událostí, které to připomínají, chci zmínit jedinou věc. Čekal jsem, s čím vystoupí prezident Pavel, jakožto vrcholný představitel někdejšího totalitního režimu a rozvědčík, který měl naši socialistickou zemi vést do boje proti imperialismu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Jak se dalo očekávat, vystoupil 8. května, ale udivilo, že se tomu takřka vůbec nevěnovala média. „Mě v jeho vystoupení zarazily dvě věci. Jednou z nich bylo, když naprosto suverénně srovnal druhou světovou válku s dnešním konfliktem na Ukrajině. Přitom to je zcela nesrovnatelné, je to ahistorické. Nevím, kdo mu ten projev psal. Musel to být člověk, který měl poslední vysvědčení ze čtvrté třídy základní školy, nebo tím sledoval nějaký politický cíl, což asi bude blíže k pravdě. Každopádně je to srovnání zcela scestné, účelové, politické, je dnešní. Nemůže platit už jen proto, že ve druhé světové válce zahynulo 60 milionů lidí, z toho bezmála 27 milionů občanů Sovětského svazu, ať už v uniformě nebo v civilu, 6 milionů Židů. Jenom na českém území při osvobozování padlo nějakých 20-25 tisíc vojáků Rudé armády,“ připomíná mediální analytik.

Proč jsme zůstali osamoceni, prezident Pavel už neříká

V době genocidy za protektorátu zahynulo přibližně 300 tisíc lidí. „Tohle všechno srovnávat s víceméně lokálním konfliktem na Ukrajině je cynické a nehodné hlavy státu. Aspoň víme, koho máme za prezidenta. Zaujalo mě také, když Pavel pravil, zkusím ho parafrázovat co nejpřesněji, že v letech 1938 a 68 jsme stáli osamoceni proti zvůli, proti totalitě, proti nebezpečí. Ale už neřekl, proč jsme stáli osamoceni. Vůbec nezmínil, že nás v Mnichově naši nejbližší spojenci – Velká Británie a Francie – prodali Hitlerovi za velký úsměv premiéra Chamberlaina a výkřik ze schůdků letadla: ‚Přivezl jsem vám mír‘. To byla jeho, jak se dnes říká, populistická vějička, kterou odstartoval na skoro sedm let lítý boj o přežití našeho národa. O Francouzích ani nemluvě. Proč jsme stáli sami? Protože nás tito lidé a tyto státy nechali osamocené,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.

V roce 1968, když k nám napochodovaly armády Varšavské smlouvy, jsme také zůstali sami. „A to proto, že Amerika v té době prováděla politiku détente, což je něco jako politika appeasementu, usmiřování, která byla připisována právě Chamberlainovi zejména vůči Hitlerovi. A byl to velice příbuzný příběh. Američané dali od veškerého dění ve střední Evropě ruce pryč, jako kdyby se to nedělo. Po celém světě protestovaly spisovatelské organizace, významné osobnosti, držitelé Nobelových cen podepisovali petice proti obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy. A co udělala Amerika? Nic, otočila se zády. Takže jsme opět stáli osamoceni. Ale to nám pan prezident neříká. Na tyto otázky bychom si měli odpovídat primárně. A sekundárně na otázky, proč se ho na to média neptají. Prostě proto, že to není v jejich politickém zájmu. To je moje celkem jednoduchá občanská odpověď,“ podotýká mediální odborník.

Dva připravené odstřely, pouze každý v jiných kulisách

Už nejméně půl druhého týdne to vypadá, že česká společnost nežije ničím jiným než vědeckými publikacemi, odbornými články, tituly funkcionářů a jejich posty na vysokých školách nebo jejich povoláváním na posty ještě vyšší. „Třeba ministerské. Mluvím samozřejmě o Pavlu Tulejovi, ale nikoli v té ministerské rovině, nýbrž v té vysokoškolské, i o docentu Ševčíkovi. Včera jsem si přečetl na Seznam Zprávách velice zajímavý článek od akademického pracovníka, který popisuje, co jsou to ty takzvané predátorské časopisy, o nichž se neustále mluví, proč některé jsou a jiné ne v tom Beallově seznamu uvedeny. Vytváří docela dobrou a poučnou analýzu situace, nicméně už skutečnost, že článek má titulek ‚Diagnóza: Mýty o české vědě aneb Čemu prospěli docenti Tuleja a Ševčík‘, je velmi zavádějící a demagogická,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.