Jeden moudrý kolega mi kdysi řekl, že nejlepší cenzurou je mlčení. A tak se asi nikdy nedozvíme, jaké klientelistické vazby favorizují ředitele brněnského studia ČT Jana Součka. Údajně má blízké vazby k ministrovi české vlády. Zajímavé na tom je, že Jan Souček bude údajně požadovat až dvě miliardy na „revitalizaci“ ČT, na které už si někdo se správnými kontakty jistě brousí zuby. To máte: právní služby, analýzy různých „dlouhých tužek“, nová výstavba, prodej „nepotřebných“ lukrativních realit, zaměstnání kamarádů a jejich kamarádů – chlapců, co spolu hrají tenis atd. atd. Od devadesátek včetně je to pořád zoufale stejné. A kde jsem to o revitalizaci za miliardy už slyšel? Aha – na České poště. Zde si někdo vycucal z prstu miliard osm. Jasně, pošta je zkrátka násobně větší než ČT. Je to takový klasický porevoluční mustr.

A protože rozhodně nehodlám nečinně přihlížet dalšímu kolu oblíbené celonárodní soutěže z poslední doby – volba komunisty do další prestižní funkce pod heslem „sice komouš, ale náš“, podal jsem tedy stížnost na GŘ týkající se vyhazování desítek milionů za vysílací sportovní práva z kapes plátců poplatku oknem. Stížnost jsem doprovodil „literárním přednesem“, který zde přikládám. Svou absurditou vydá za deset stížností.

Literární předmluva ke stížnosti na GŘ České televize

Je sobotní večer… K očekávanému pořadu veřejnoprávní České televize krátce po dvacáté hodině usedá netrpělivý, zato řádný platič televizních poplatků s rodinou. Tedy vyjma dětí, týnejdžrů a pretýnejdžrů, kteří ani netuší, k čemu může být sledování televize v reálném čase obecně dobré – zvláště v době on-line her a streamovacích aplikací.