„Tvrdila nám všechna media, že si nadevšechno my občané přejeme přímou volbu prezidenta. Když se ukázalo, že část z nás to bere jen jako zábavnou hru a zbytku je to celkem lhostejné, změnili novináři tón. Najednou to byli poslanci, kdo neuváženě a bez dostatečného projednání zbrkle přijali zákon o přímé volbě. Špatný zákon. Jakoby novináři zapomněli, jaký tlak na politiky vytvořili, aby se poslanci dobrovolně vzdali ve volbě prezidenta své odpovědnosti,“ říká doktor Lachnit a v souvislosti s volbou používá dokonce ostré slůvko – fraška.

Rovnější než druzí

A namítá dále: „Občané na ministerstvu vnitra jsou si patrně rovnější než druzí. Překážkou práva petičního nemůže být chyba v adrese. Svá občanská práva nemůže občan ztratit, protože uvedl jinou adresu, než má v občanském průkazu. Ta totiž nejsou vázána na adresu, ale na fakt občanství. Premisa o bezchybnosti a nesporné autoritě registru občanů je směšná.  Nikoli jenom ve světle problémů s registrem automobilů, ale především díky naší zkušenosti se seznamy voličů, které jsou právě tvořeny podle registru občanů. Zaměstnanci ministerstva vnitra si zřejmě neuvědomují, že jsme to my, kdo je platí. Nevidíme důvod, proč je máme platit za špatnou a ošizenou práci. Nebyl to parlament, který vymyslel špatný zákon. Jenom schválil špatný návrh úředníků ministerstva vnitra.“

Také zákon podle doktora Lachnita obsahuje nedostatky. Jeden příklad za všechny. Ke kandidatuře na prezidenta je u kandidátů, kteří nemají podporu poslanců nebo senátorů, zapotřebí získat padesát tisíc podpisů občanů. „Přesně padesát tisíc, ale zda je tento počet naplněn, se určuje podle přibližně vyčíslené chyby. Přibližně vyčíslený rozsah občanských práv mě děsí,“ říká doktor Lachnit.

Chci, aby vyhrál čestně

A dodává: „Jako sociální demokrat mám svého kandidáta. Přeji si, aby vyhrál. Ale chci, aby vyhrál, protože je nejlepší – ne proto, že ostatním soupeřům bude někdo nařezávat řemení sedel, aby jezdci nemohli odstartovat nebo před cílem upadli. Takové vítězství by mě skutečně netěšilo.“ 

„Od vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 byl prezident vždy volen parlamentem. Nechci za každou cenu lpět na tradici. Vynechám i polemiku o vyvážení ústavní dělby moci. Jenom jedno považuji v této chvíli za zásadní: když se tedy změnil tradiční způsob volby, nedopusťme, aby se tato premiéra stala už v prvním jednání bezobsažnou fraškou!“ naléhá na závěr na občany, parlament i složky státní správy pražský místostarosta.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.