Na východní Ukrajině a v ukrajinské politice dochází v poslední době k dalšímu zostření situace. Poslední vývoj rámují nejen vojenské střety, ale hlavně ohlášená blokáda ze strany Kyjeva, která je odpovědí na kroky „lidových republik“ ve vztahu k podnikům vlastněným Ukrajinci na územích mimo kontrolu Kyjeva. Neuznané republiky zase začaly zavádět nad firmami (tedy nad aktivy firem) „vnější řízení“ a zlé jazyky mluví o znárodnění. Ukrajina a Rusko se do sebe zakously také ve vztahu k finančním tokům a bankám. Ukrajina zavedla sankce na banky s ruským kapitálem, Rusko zablokovalo peněžní převody na Ukrajinu. A ukrajinská Státní bezpečnost nakonec „zablokovala“ ruskou účastnici soutěže Eurovision.

Dvě blokády Donbasu a „vnější řízení“

O co vlastně jde? Na prvním místě je si dobré připomenout, že tu jde o blokády dvě. Jedna vyprovokovala tu druhou. První z nich se realizovala už na přelomu roku jako jedna z dalších aktivistických akcí. Radikálně ladění veteráni ATO za podpory opoziční strany Svépomoc a dalších poslanců začali blokovat železniční dopravu mezi východem a zbytkem Ukrajiny.

Lidové republiky požadovaly aktivistickou blokádu s ekonomickými dopady ukončit a po vypršení ultimáta začaly zavádět „vnější řízení“ nad podniky na svém území. Je třeba si doplnit, že řada těchto firem je ve vlastnictví oligarchy Rinata Achmatova. To nejspíš ukazuje na vyostření latentního konfliktu mezi Achmatovem a vedením lidových republik jako jeden z rozměrů těchto kroků.

Ukrajinský surreál

Vnější řízení se začalo na Donbase realizovat od 1. března. Kyjev reagoval o něco později. Rada bezpečnosti státu rozhodla o odvetné blokádě průmyslových výrobků, strojů a nástrojů z vlastní Ukrajiny na Donbas. Za toto rozhodnutí vláda v Kyjevě sklidila kritiku Německa a Francie, jejichž představitelé označili tento krok za kontraproduktivní.

O něco později a jako v surrealistickém snu začali vrcholní politici Ukrajiny, premiér i prezident, kritizovat aktivistickou blokádu Donbasu, která se stala důvodem pro kroky lidových republik. Porošenko řekl, že aktivistická blokáda byla zdatným píárem a speciální operací s cílem postrčit obě donbaské oblasti do náruče Ruska. Ani on, ani premiér nevysvětlili, proč stát svojí autoritou proti aktivistické blokádě Donbasu nezasáhl dříve... Zato Porošenko objasnil, že cílem nové, oficiální blokády průmyslového zboží je návrat Donbasu na Ukrajinu.

Blokádní krizi nyní doplnilo další zostření situace v podobě dalších bojů na čtyři sta kilometrů dlouhé bojové linii, tentokrát v oblasti kolem Mariupole. Nicméně, zesílení bojů bylo zatím pro obě strany konfliktu spíše nástrojem, jak na sebe upoutat pozornost a odvést pozornost od jiných problémů, než že by přivedlo k vojenským změnám. Například naposledy se zostření situace na frontové linii sešlo s Trumpovým telefonátem s Petrem Porošenkem.

Vnitropolitický boj

Blokáda a situace kolem ní je otázkou vnitropolitického boje. Vedle (podle Forbesu) nejbohatšího Ukrajince Achmatova, jehož ekonomická základna je v LNR a DNR (a také v Mariupoli) a politická v Opozičním bloku, je tu pořád Ihor Kolomojskij, Porošenkův konkurent s hned několika politickými želízky v ohni. Ten se nedávno sešel s hlavní konkurentkou stávajícího prezidenta Julií Tymošenkovou ze strany Vlast, což by mohlo signalizovat Kolomojského zájem o předčasné volby do parlamentu. Tymošenková a Vlast by už podle průzkumů Porošenka překonala jak v parlamentních, tak prezidentských volbách.

Dalším aspektem je nepochybně pozice lvovské, západoukrajinské Svépomoci, jejíž poslanci jako první aktivistickou blokádu podpořili. Svépomoc je nyní v opozici a zlé jazyky tvrdí, že kauza blokády zastiňuje korupční skandál ve Lvově, kterému Svépomoc čelí. Porošenkova obvinění ze „špatné“ blokády Donbasu tak mířila na oslabení Svépomoci.

Abychom dále čtenáře nezahlcovali spletitým labyrintem současné ukrajinské politiky, konstatujme prostě, že blokáda je nedílnou součástí vnitropolitického boje, na kterém se stále vedle formálních institucí a politických reprezentantů podílejí velikou měrou ukrajinští oligarchové a jejich vzájemně nepřátelské vztahy. Ukrajinská politika je jako celek stále velmi roztříštěná a není stabilní.

Mezinárodní souvislosti

V mezinárodněpolitickém ohledu souvisí blokáda s celkovým „řešením“ východoukrajinského problému. Její první obětí bylo, že MMF odmítnul poskytnout Ukrajině jednomiliardový trenš finanční pomoci, což bude mít hospodářské důsledky. Ty politické už se projevují v oslabení prezidenta Porošenka doma.

Na prvním místě, minský proces, který začal v únoru 2015, je zcela nefunkční. Jediným jeho výsledkem je velice relativní klid zbraní – to je absence velkých ozbrojených srážek mezi ukrajinskou armádou a povstalci. Zbylé body dohody znamenají odlišné názory a výklady, ale žádný posun.

Na druhém místě, záměry a možnosti (dané vnitřní politikou v USA) nové americké administrativy ohledně náznaků přiblížení USA a Ruska jsou nejasné, ambivalentní a je možné vidět, že celá otázka je předmětem lítého boje v USA. Pro Moskvu to znamená čekat. Ukrajina se nejnověji pokouší o ofenzivu a požaduje od kongresu USA zvláštní status spojence mimo NATO.

Na třetím místě, blokáda vyvolala spekulace o abcházském scénáři v případě Donbasu. Krymský byl vyloučen (bleskové připojení k Rusku) a ten abcházský (uznání samostatnosti lidových republik Ruskem) by zásadně změnil realitu. Rebelující Donbas byl pro Rusko nástrojem, jak udržovat vliv na ukrajinskou (zahraniční) politiku. Ukrajina bez Donbasu bude mnohem jednotvárnější a prozápadní. Nebude rozhodně federální a tento scénář je nevýhodný pro Rusko. Proto je o realizaci abcházského scénáře předčasné mluvit. Ukazuje na to skutečnost, že Rusko sice začalo uznávat cestovní dokumenty vydané lidovými republikami, ale vidí je jako dokumenty občanů Ukrajiny.

Blokáda Donbasu samozřejmě v symbolické a politické rovině ukazuje na to, že jeho postavení v „evropské Ukrajině“ je předmětem politického boje. Zříci se Donbasu je v pragmatickém ohledu určité řešení. Nicméně z nacionalistických pozic by to znamenalo přiznání, že území Donbasu není Ukrajina. Proč by pak Ukrajinou měl být Krym? Naproti tomu začít politické kroky k aktivnímu navrácení Donbasu znamená a vždycky znamenalo kompromisy. Na ty dnes na politicky polarizované a rozrušené Ukrajině nemá nikdo odvahu.