Rozhovor otevřelo téma dvojí metr, který si podle Jakla v sobě nosíme tak trochu všichni. „K někomu jsme shovívavější, někdy zaslouženě, někdy nezaslouženě. Ale co se týče práva, tak my všichni víme, že spravedlnost bývá znázorňována jako socha se zavázanýma očima. Proč je má asi zavázané? Aby všem měřila stejně,“ uvádí Jakl, že věci, které se týkají práva, hodnocení skutkové podstaty některých činů, tam je dvojí metr nepřípustný. „A to, že se takové případy vyskytují, je způsobeno společenskou atmosférou a neschopností některých orgánů, například soudů, té společenské atmosféře čelit a zachovat si svoji objektivitu a odstup,“ dodává.

Jak lze podle Jakla vnímat v dnešní době skutečnost, že se prezidentem České republiky stal bývalý funkcionář komunistické strany? „Prezidentské volby byly o tom, že náš komouš je lepší než váš komouš. Fakt je, že když chce člověk něco obhájit, tak to obhájí a najde najednou argumenty, které by včera pro toho druhého považoval za oportunismus a za změkčování a nerespektování pravidel slušnosti a poctivosti,“ uvádí Jakl pro internetovou televizi XTV.

Jedním dechem dodává: „A tady najednou se říká: ‚Odčiněno, přece odčiněno.‘ Ale je fakt, že v těch strukturách byly desetitisíce, statisíce nacistů po druhé světové válce. Proč? To byly bezvadní kádrové, měli totiž dvě vlastnosti: za prvé poslušnost a za druhé máslo na hlavě. To je ideální materiál. Proto jich desítky a stovky tisíc skončilo ve Spojených státech a mnoho z nich v mocenských strukturách včetně nejvyššího velení NATO,“ pokračuje Jakl.

Prezident Petr Pavel si podle něj svou komunistickou minulost v NATO neodpracoval: „Představa, že je něco odčiněno tím, že někdo je v takových strukturách, tím neodčinil nic, jen zase poslouchá někoho dalšího. A až sem přijdou Číňani, tak nevím, jestli třeba ten dotyčný nebude mít šikmé oči a nezačne jíst rýži hůlkami,“ podotýká.

„Jen se pozastavuji nad tím, jak někdo, pro koho bylo absolutně nepřijatelné, že by krvácel za předsedu základní organizace KSČ na generálním štábu, tak najednou, když se to dá do toho správného politického kontextu, tak je schopen něco takového hájit. Musím říct, že leckdy je to až zábavné, jakých kotrmelců je někdo schopen a jaké zatáčky se snaží vybrat,“ poznamenává Ladislav Jakl.

Kromě jiného prozradil, jak nahlíží na kauzu soudce Roberta Fremra, kterého se prezident Petr Pavel pokusil protlačit do Ústavního soudu, Fremr se ale nakonec vzdal kandidatury na ústavního soudce kvůli kauze Olšany. „Dotyčný kandidát na ústavního soudce pan doktor Fremr byl, a je, dlouholetý vysoký funkcionář Nejvyššího soudu, takže se vůbec nedá říct, že by nebyl v nejvyšších justičních strukturách. Nikomu tam po celá léta nic nevadilo a najednou začalo vadit. Čili ono to má nějaký kontext, svezly na tom nějaké politické důvody, ale také se na tom podle mě svezlo vystupování tohoto kandidáta v příslušném ústavně-právním výboru Senátu a v plénu Senátu, kdy se naprosto vyhýbal otázkám na to, jak by rozhodoval v důležitých zásadních společenských věcech. Přitom jeho kořeny, postoj a ideové základy jsou to nejdůležitější. Slyšeli jsme od něj jen kličky, že se k tomu nemůže vyjadřovat, že by to byl konflikt zájmů, to je fakt výsměch, to si dělal srandu,“ pozastavuje se Jakl nad tím, jak se Fremr prezentoval v horní komoře parlamentu.

Celkově vyjádřil obavu z toho, kam se nálada české společnosti posouvá: „Myslím si, že nás může čekat něco zlého. A pokud dojde k nějakým větším změnám, tak v krátkodobém horizontu ty změny určitě budou k horšímu. Lidé jsou objektivně z mnoha důvodu naštvaní. Ekonomice se nedaří dobře, je tu velká inflace, která polyká část úspor, na politické scéně je dramatický chaos, protože politicky nesourodá vláda, kterou spojuje jenom to, že nechtějí u moci někoho jiného. Dochází k mnoha rozhodnutím, která zhoršují život běžného člověka a přichází sem z Bruselu jedna implementace za druhou, která prochází, jako nůž máslem bez jakékoli kritiky naším Parlamentem a je poslušně odkývána. Stát se dál zadlužuje. Těch sporných rozhodnutí je tu strašně moc. Logicky to lidi děsí a nespokojenost narůstá,“ říká publicista.

Problém předně spatřuje v tom, že každý člověk je naštvaný trochu na něco jiného. „Každý člověk vidí problémy společenského průšvihu někde trochu jinde, zatím nedošlo ke společenské shodě na tom, kde vidět příčiny toho průšvihu a kudy vyjít ven. Proto si myslím, že budou spíše vítězit destrukční snahy ve smyslu ‚tohle nechceme, to vymeteme, s tímhle pryč‘, než aby došlo k nějaké shodě na tom, co vlastně chceme a kudy chceme jít,“ dodává Ladislav Jakl s tím, že kdyby k takové shodě došlo, zcela určitě se najdou na politické scéně subjekty a osobnosti, které takovou cestu nabídnou.