Na začátku se řešil první posametový prezident, Václav Havel. Stonjeková řekla, že na objektivní a kritickou analýzu jeho osoby a jeho prezidentského období si budeme muset ještě počkat, neboť národ potřebuje mýty a u Václava Havla bylo na mýtus dobře zaděláno. Havlovým odkazem je prý nepolitická politika, která nyní získává na popularitě. To podle Stonjekové dokazuje i to, že politické strany vyklidily pole při volbě prezidenta a nechaly ho nezávislým kandidátům, což prý bylo hodně znát.

Současné poměry podle ní nahrávají levicové politice, ale strany si rády nechávají pravicovou nálepku. František Emmert nesouhlasil, že by se zde tvořil mýtus o Václavu Havlovi, tak jako se vytvořil o Masarykovi, a to proto, že nyní máme demokracii a kritická debata jeho činnosti je možná, zatímco mýtus o Masarykovi vznikal za totality. Stonjeková nesouhlasila, i když připustila, že není historička, protože podle ní Havlovi podporovatelé a příznivci tento mýtus budují.

Pak moderátorka přešla na téma Zemanových vyznamenání. Stonjeková řekla, že k nedůstojnostem došlo na obou stranách. U Miloše Zemana tím, že „kádroval“, komu pozvánku pošle a komu ne. Politici se zase dopustili nedůstojného jednání, když přes média pozvánky demonstrativně odmítali. Stonjeková to také spojila s nepolitickou politikou. „Kdyby se politické strany chovaly politicky, kdyby proti Miloši Zemanovi byly schopny najít vhodného kandidáta, tak by realita byla taková, že Miloš Zeman by dnes seděl na Vysočině, představitelé politických stran by mohli sedět ve Vladislavském sále a my ostatní bychom nebyli svědky tohoto pozvánkového absurdního divadla,“ mínila komentátorka.