Lane na začátku svého textu cituje významného harvardského ekonoma Martina Feldsteina, podle kterého není jasné, jestli by takový tlak mohl Putinův režim, případně režim v Íránu či Venezuele, v dlouhodobém horizontu ustát. Lane rovněž připomíná názor bývalého předního ekonoma za éry prezidenta Borise Jelcina Jegora Gajdara, který tvrdil, že Sovětský svaz se zhroutil především kvůli prudkému poklesu cen ropy zapříčiněnému rozhodnutím Saúdské Arábie v roce 1985 zvýšit její domácí produkci.

„Ze strany Saúdské Arábie šlo o předem promyšlený krok jak Moskvu dostat z Afghánistánu. Moskva tak přišla o 20 miliard ročně, což byly peníze, bez kterých SSSR dál nemohl existovat. Jak napsal Gajdar ve své eseji z roku 2007,“ cituje Lance Gajdara, který zemřel před pěti lety. „Gajdar byl přesvědčen, že nedostatek hotovosti dotlačil Gorbačova k tomu, aby začal neprodleně jednat se Západem o uvolnění vztahů. Touto cestou plánoval v budoucnu získat potřebné prostředky pro chod státu,“ cituje Lane další pasáž ze zmíněné Gajdarovy eseje.

Lane dále zmiňuje Gajdarův vzkaz určený následovníkům Gorbačova a Jelcina. „Gajdar je varoval, že kolaps SSSR by jim měl sloužit jako výstražná lekce, že ceny ropy se mohou prakticky ze dne na den razantně změnit.“ Lane k tomu dodává, že druhou lekcí by pro autoritářské vůdce měla být skutečnost, že jejich režimy se v důsledku podobných krizí stávají velmi křehkými.

celý text v angličtině najdete ZDE

Putin si podle amerického publicisty vzal z této lekce jisté poučení v tom, že Rusko část svých zisků z prodeje ropy ukládá do rezervního fondu. „Hořce zklamaný důstojník KGB Putin rovněž tvrdí, že rozpad SSSR byl geopolitickou katastrofou a důkazem nezodpovědnosti vůdců SSSR. Ti dle Putinových slov hodili všechno přes palubu a jednoduše všechno vzdali,“ připomíná Lane některé Putinovy názory.

„V této souvislosti bych chtěl vedle Gajdara zmínit Emmanuela Goldsteina, který je sice pouze fiktivní postavou z Orwellova románu 1984, ale přesto stojí jeho kniha Teorie a Praxe oligarchického kolektivismu, která byla tajně v oběhu, za připomenutí. Jsou v ní zmiňovány hlavní slabiny represivního aparátu a naproti tomu i možná řešení. Podle Goldsteina existují pouze čtyři způsoby, jak může vládnoucí skupina v autoritářském režimu přijít o moc. Může být poražena či svržena vnějším nepřítelem, masovým povstáním, nespokojeností střední třídy nebo ztratí vládnoucí třída vlastní sebedůvěru a vůli vládnout,“ připomíná Lane.

Všechny tyto čtyři faktory hrály podle amerického publicisty svoji roli při kolapsu velkých říší a režimů v minulosti. Lane rovněž tvrdí, že přímo či nepřímo také tyto okolnosti přispěly půl století po vydání Orwellova románu 1984 k rozpadu SSSR. „Nejdůležitějším faktorem je však i podle Goldsteina vůle samotné vládnoucí třídy držet moc ve svých rukách. Rozdílné osudy SSSR a Číny mu ostatně dávají za pravdu. Čínské snahy o demokratizaci zůstaly utopeny v krvi na náměstí Nebeského klidu, zatímco Gorbačov zvolil cestu ústupků a na konci této cesty byl konec Sovětského svazu.“ porovnává Lane.

Mnozí podle amerického publicisty rovněž nečekali, že se tak dlouho u moci udrží autoritářské režimy na Kubě, v Severní Koreji či Zimbabwe. „Ti, kteří doufají, že dojde v Rusku ke změně režimu v důsledku poklesu cen ropy a západních sankcí, by si měli uvědomit, že Putin se jistě poučil chybami Gorbačova a tento příběh patrně skončí jinak.“ domnívá se Lane.