Bývalý ministr, povoláním dříve také statistik, prohlásil, že už statistiky o covidu přestal sledovat někdy v květnu.  „Já jsem za prvé zjistil, že používané testy na to, jestli je někdo infikován nebo není, se zásadně liší. Jsou testy, které mají chybovost dvě promile, dvě procenta a taky 10 %. Když přicházejí údaje ze zemí, tak by správně měli říkat, jestli pracují s těmi prvními, druhými nebo třetími,“ vysvětlil a dodal, že se porovnávají data získaná ze všech tří druhů testů dohromady, což je zmatečné.

Dále i statistiky úmrtí jsou dle něho nesrovnatelné, protože v některých zemích testují jen vážně nemocné. „Pak není div, že když testujete jen vážně nemocné, tak to procento těch, kteří z toho zemřou, je strašné. To potom umře 20–30 % z těch vážně nemocných.“ Naopak někde testují namátkově a dochází k menšímu procentu nákazy. „Když si někdo doma porovnává, jak se to vyvíjelo v Hongkongu, v Itálii a v Německu a ve Francii, tak se nic k tomu nedodává o těhletěch rozdílech a ta čísla jsou z principu neporovnatelná,“ řekl.

V Česku prý chybí statistická data, vláda už by měla mít desetitisíce případů, u kterých by mělo být známo místo nakažení, průběh nemoci, způsob testování, následky, léčba i s výsledky. „Kdyby tohle existovalo, tak by byla hračka říct, jestli venkovská restaurace je nebo není riziková. Já mám hypotézu, že není. Že prostě těch 5 štamgastů, co v ní sedí, jsou málo nebezpeční, to je moje hypotéza, ale chtěl bych, aby byla podložená přesným vyhodnocením té časové řady, co se stalo od března,“ chtěl Tlustý. Podle něho místo toho vláda zkouší metodu pokus-omyl. A z toho také pochází rychle se měnící opatření, z nichž zmínil například změnu otevírací doby z desáté večerní na osmou.