Akci moderovala předsedkyně Suverenity Jana Volfová, která přítomné téměř on-line seznamovala s aktuálním děním v Poslanecké sněmovně, kde právě probíhal „boj“ o návrh zákona o církvích a náboženských společnostech. „Na Facebooku a v telefonech se začali ozývat lidé; vy všichni, a bylo vás tolik, že se toho vládní koalice lekla a ten bod opět na projednávání zařadila. To se stalo poprvé v dějinách České republiky. To je ukázka občanské společnosti! Lidé, kteří se umí ozvat, kteří řeknou svůj názor a kteří donutí politiky, alespoň ten bod zařadit.“

Následně pak představila jednotlivé hosty. Po docentu Martinu Konvičkovi uvítala i ostatní: „Dále je tu člověk, který poznal na vlastní kůži, co je to boj s radikálním islámem a v boji proti němu ztratil nohu. Jeho boj neskončil, ten teprve začal – Mirek Lidinský. Často nám říkají, že jsme xenofobové, rasisti a nemáme žádné odborníky. A proto jsem ráda, že mezi námi jeden sedí – Petr Hampl, sociolog. A jaká by to byla debata bez Plzeňanů v Plzni. Představím vám ženu, ekonomku, která se mnohokrát vyjadřovala k problematice exekucí, Ditu Portovou. A pak člověk, který má velmi blízko k fotbalu a dokázal podle mne nemožné, že fanoušci Viktorky nebyli na Viktorce, což považujeme všichni za zázrak – Roman Bakala.“

Invaze beze zbraně a pomník Merkelové

Jako první se ujal slova Martin Konvička: „Sami běženci si posílají ve svých iPhonech zprávy, že České republice je třeba se vyhnout. To, co se děje, je invaze neozbrojené armády. Proč by také měli být ozbrojeni, když se evropské státy zřekly ozbrojené ochrany svých hranic. Napadat neozbrojené státy ozbrojeně by byl i z jejich hlediska nesmysl. Opakovaně říkám, že uprchlická krize není ten hlavní problém. Tím je islám. Ten by byl problémem i nebýt uprchlické krize, protože tady máme mnohamilionové muslimské menšiny v západní Evropě a hlavně tady máme tu nechutnou lež evropského establishmentu, která tvrdí, že islám je náboženství jako každé jiné, není s ním problém a že se tady nějak sžijeme. Uprchlická krize tuto situaci strašlivě akcelerovala. Při normálních trendech by v Česku začal tento problém za deset dvacet let. Kvůli hlouposti západoevropských politiků se stal problémem už dnes. Možná jednou uplácáme Angele Merkelové veliký pomník na Letné, protože ona svou pitomostí udělala z chronického problému problém akutní.“

Jaké mají zadání?

Poté se ujal slova Miroslav Lidinský: „Bohužel Evropská unie spí a Česká republika jako její malé dítě spí taktéž. Všechny státy, které se cítily překvapeně, začaly akutně jednat. Maďarsko začalo stavět něco jako železnou oponu. Bohužel, je to poslední prostředek, který zabrání tomu, aby se na výsostné území nějakého státu valily neřízeně tisíce lidí, o kterých nevím, odkud přichází, jakou mají minulost a jaké mají zadání.“ Na slovo zadání řada lidí pokyvovala souhlasně hlavou a opakovala toto slovo. „Česká republika je v tuto chvíli zase v nedbalkách. Všichni řeší zvýšenou ochranu své hranice, naše republika vyčkává. V příštím roce nás čeká mnohem větší nápor než v roce letošním. Policie ČR i při tomto stavu je naprosto vyčerpaná vzhledem k své poddimenzovanosti. Armáda by měla být první složkou, která ji personálně podpoří. Prostě armáda spolu s policií na hranice, aby byl první záchyt běženců na území ČR.“

Konec velkých stran, začátek lidových protestů

Na to reagoval sociolog Hampl: „Myslím si, že čas velkých byrokratických stran již skončil. Těch aparátů, které existují mnoho let a jsou prakticky k ničemu. Vidíme, že v sousedních zemích vlády padají jedna za druhou, ta poslední v Polsku. Teď je zapotřebí, aby se k tomu přidala ještě Česká republika. Mně se zdá, že jsme na dobré cestě, protože je tady nějaké lidové autentické masové hnutí, je tu nějaká politická strana, která má poslance.“

„To, že Evropa bude mít problém s islámem, jsem si začal uvědomovat tak kolem roku 2004 či 2005. Člověk viděl naprosto nejapnou reakci západních elit. V roce 2009 vznikla facebooková skupina Islám v ČR nechceme. Já jsem se k ní přidal, když měla zhruba deset tisíc členů. Byli jsme jednou z českých iniciativ, která si ten problém uvědomovala. Snažili jsme se informovat a poučovat veřejnost. V té době jsem věřil stejně jako mnozí z vás, že ten problém přijde za deset patnáct let,“  doplnil Hampla Konvička. Připomněl pak snahu muslimských náboženských obcí o druhý stupeň registracei, která se do dnešních dnů podle něj naštěstí neuskutečnila. „Naše první demonstrace na Hradčanech měla 5000 lidí. V tu dobu měla skupina nějakých 100 000 přívrženců. V létě tohoto roku jsme pořádali petici proti kvótám. Sebrali jsme přes 200 000 občanských podpisů bez jakékoliv propagace. Petici se koaliční vláda vysmála. V tu dobu jsme si řekli, že je zapotřebí začít dělat reálnou politickou práci. Úsvit – Národní koalice byla první a jediná partaj, která naše návrhy začala brát vážně.“