Hned na úvod Šichtařová odhaluje nejčastější důvod, proč Britové podporují vystoupení z EU. A tím je, že nechtějí platit dávky na imigranty. „Abychom si rozuměli: Zaprvé Britové důsledně mluví o imigrantech, nikoliv uprchlících. Zadruhé těmito imigranty mají na mysli nikoliv jen lidi z Afriky či Blízkého východu, jak si je představujeme nejčastěji my; oni mají na mysli třeba i nás Středoevropany,“ dodává.

Britové podle ní nemají problém s rozdílnými rasami, kulturou či náboženstvím, vadí jim prostě skutečnost, že „kvůli EU“ na ně na všechny musí přispívat peníze. To však nelze vydávat za „euroskepticismus“, protože Britové s EU jako takovou problém nemají. „Zkrátka britský postoj ve valné většině jednotlivých případů nemá co dělat s emocemi, s nějakým vágním pocitem, že integrace je špatná. Ale je důsledkem velmi racionální ekonomické úvahy,“ píše ekonomka.

Podobné důvody stojí i za odporem k EU v České republice. Vzrůstající počty lidí si totiž stále více uvědomují ekonomické nevýhody, které pro ně členství v Evropské unii znamená. Důležitým příkladem je podle Šichtařové situace v silniční dopravě, která se nějakým způsobem dotýká živobytí až 52 % obyvatel ČR. Dopravci totiž už se vstupem do EU výrazně tratili, jelikož na ně začaly platit německé regulace; a v současnosti nemají vůbec dobré vyhlídky.

Celý text zde

Německo si totiž snaží uchránit svůj trh před vnějšími vlivy, čímž brání v rozvoji trhu našeho, který je na tom německém z velké části závislý. Obzvlášť také proto, že kamionová doprava je jedním ze základních kamenů českého průmyslu, a nový německý zákon o plošné minimální mzdě MiLoG by ji pravděpodobně zcela zlikvidoval, protože by výrazně zvýšil náklady. Jenže se MiLoG netýká jen dopravců, nýbrž celého vývozu, a tím pádem celé české ekonomiky. V případě jeho přijetí by se „snížila konkurenceschopnost českého zboží v příštích letech o 5–10 %.“

Místo zjednodušení procesů a lepších podmínek, jež mnozí při vstupu do EU čekali, na ně číhají regulace, komplikace, byrokracie, a hlavně nerovnost, která sálá z jednání silných zemí, jako je právě Německo. To, ve snaze ochránit svůj trh, postupně oslabuje trh na východě EU, odkud čerpá levnou pracovní sílu. „Nesymbolizuje to dokonale celou logiku EU? Jsme si tu všichni rovni, ale někteří jsme si tak nějak rovnější. Tomu se neříká rovnocenné partnerství, tomu se říká vztah nadřízeného a podřízeného.“

Šichtařová tak dospěla k závěru, že odpor vůči EU nemusí plynout z iracionálních emocí, nýbrž racionálního uvažování. „Je to jednoduše chladný kalkul mnoha obyvatel mnoha zemí, kteří překvapeně zjišťují, že ačkoliv měli na členství v EU či eurozóně vydělat, skutek nejen utek, ale dokonce musí mnohdy sáhnout ještě mnohem hlouběji do kapsy než bez EU...“