„Nastal čas na změny týkající se našeho běžného života i politiky Evropské unie,“ uvedl Franěk především s ohledem na důchodce a na padesátníky, kteří hledají práci. Jde mu tedy například o výši důchodů či o minimální mzdu. „Naším cílem je prosazovat, aby stáří bylo důstojné. Neříkám, že důchodci mají chodit na kávu do Slávie, ale kdyby vše fungovalo, jak by mělo, tak by tam chodit mohli,“ zmínil Franěk. Podle jeho slov za období čtyřicetileté totality chodili do Slávie i důchodci, i nezaměstnaní. „Za komunismu chodil do Slávie i nezaměstnaný Havel,“ řekl.

Video najdete ZDE.

Franěk období komunismu obhajoval mimo jiné i tím, že šlo o období jistot, například pro zaměstnance a pracovníky. „Existovalo právo na práci, na důchod, na bezplatné zdravotnictví. Všechny ty podmínky byly splněny,“ řekl. Rovnostářství jako takové by zavádět nechtěl.

„Zdravotnictví v tehdejší době bylo limitované podmínkami, které tehdy byly. Podmínky zde byly srovnatelné s průměrem Evropy. Léčení na Západě bylo výsadou bohatých,“ tvrdil následně v rozhovoru Franěk. Ten následně řekl, že neví nic o zákazu studií. „Nikdy jsem se s tím nesetkal, že by někdo nemohl studovat,“ sdělil. Nevěděl ani o výjezdních doložkách do některých zemí. „Nepamatuju si to,“ řekl. 

„Normalizaci jsem prožil. Nebyla jednoduchá ani pro mě, protože jsem musel hledat určitá východiska. Řada mých kolegů, kteří se s tou normalizací nevypořádali a vstoupili do pracovního procesu, jenž nebyl takový, jaký si představovali, trvalo jim to déle,“ dodal.

Vyjádřil se také k životu emigrantů. Podle něj jde velmi často o život psanců. „Musí za sebou udělat tlustou čáru,“ sdělil. Čas na návrat ke komunismu Franěk nevnímá. „Cesta zpátky nevede, je jen cesta vpřed,“ uzavřel.