Michelle Adlerová v minulosti prošla tranzicí. V rozhovoru s RadiemUniversum.cz hovořila o tom, že aktivisté LGBTQ+ hnutí si často osobují právo mluvit za všechny nebinární osoby, tedy za všechny, kteří se necítí buď jako muž, či žena podle výbavy, s níž přišli na tento svět. „Při svých kampaních, které protlačují do škol i školek, se dnes, s podporou vládních politiků, uchylují k dezinformacím, že u nás jsou transgender osoby nuceny ke kastracím, ačkoli u nás se už desítky let provádí pod odborným dohledem změna pohlaví pro jednotlivce, kteří takový zásah opravdu potřebují,“ zaznívá v rozhovoru.

Adlerová vysvětlovala, proč má starost z plovoucího pohlaví, plovoucích zákonů i plovoucích trans osob. „Já se domnívám, že tady je potřeba se ptát většiny, protože demokracie je o většině. A to, co tady prosazují aktivisté, tak je přesvědčení nějaké minority – totální minority. A celá společnost nemůže dělat nějaké změny jen proto, že si to nějaká minorita vynucuje, a to častokrát způsobem, který je ultimativní, protože nejsou otevření diskusi, nejsou otevření kompromisu. A politika a společenské věci jsou otázkou kompromisu. Toto aktivisti absolutně nerespektují. Oni pro sebe požadují nějakou výhodu, a nejsou přístupní diskusi,“ zmínila Adlerová.

Adlerová v minulosti podepsala i manželství pro všechny. „Šlo mi vlastně o práva, aby došlo k narovnání práv. A když jsem se bavila se svými kamarády, lesbami, gayi, které znám, tak jim šlo o tohle, a nešlo jim o slovo ‚manželství‘. V současnosti, a to je jenom příklad, jim ale nejde o narovnání práv pro všechny, ale jde jim o to, přisvojit si slovo ‚manželství‘. A to je to, s čím mám problém, protože to je opravdu jiná instituce. Já jsem pro to, ať se to jmenuje ‚partnerství‘, a slyšíme to v podstatě ze všech stran. Aktivisté na začátku taky tvrdili, že jde o narovnání práv. Ale bohužel to není pravda,“ sdělila, že jde o kulturní válku.

„Můj pocit je, že aktivistům, už jsem to říkala před chvílí, že jim nejde o dialog, nejde jim o kompromis, o konsenzus ve společnosti, ale vyžadují si poměrně agresivně svoje věci. Prostě to převedou na otázku lidských práv, takže když o tom chceš diskutovat a dostane se to do slepé uličky, nebo do řešení problému, tak jsi častokrát označována za homofobní, nebo transfobní, a dialog potom není možný,“ řekla.

A opravdu si myslí, že z původně poměrně tolerantní společnosti se stává společnost otrávená, až naštvaná? „Je to tak. Když se o tom bavíme s mými přáteli z iniciativy ‚Nemluvte za nás‘, tak si říkáme, a já taky: ‚Proč furt někam lezou? Proč se furt o tom mluví?‘ Je pravda, že teď jsem taky k tobě přilezla, ale i na nás je to moc, i na nás to útočí ze všech… Já nevím, jestli je to tím, ale asi není – prostě to je všude a lidi toho mají dost,“ sdělila a hovořila o tom, že agresivita může přinést protireakci.

„Vidíme to v některých amerických státech, jak tam bylo to obtěžování na školách, kdy si trans vyžadovala od profesorů oslovování to a to a to, tak to vyvolalo protireakci, že tam třeba tranzice není vůbec možná. Já nevím, jestli tohle hrozí u nás, asi spíš ne, ale je logické, že tento jednoznačný tlak samozřejmě logicky vyvolá protitlak. Zatím jsou lidi třeba naštvaný, pořád ještě je možný, že to ten tlak takzvaně přejde. Nevím, myslím,“ dodala.

Řeč byla i o istanbulské úmluvě, jež je podle Adlerové hodně nebezpečná. Její ratifikace by podle ní dala výkonnou moc do rukou nevolených aktivistů.