Za to, kde je dnes Rusko, prý mohou USA. Uznávaný ekonom rozebral jejich chování od devadesátých let

04.01.2015 8:32 | Zprávy

V přednášce pro pořad Four Thought rozhlasové stanice BBC Radio Four obvinil americký konzervativní ekonom Jeffrey Sachs americkou vládu z arogantního triumfalismu po ukončení studené války, v jehož rámci odmítla poskytnout hospodářskou pomoc ruským reformátorům. Ruská hospodářská reforma proto podle něho selhala a k moci se dostal Vladimir Putin. Píší o tom dnešní Britské listy.

Za to, kde je dnes Rusko, prý mohou USA. Uznávaný ekonom rozebral jejich chování od devadesátých let
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Průvod ke dni národní jednoty v Moskvě. Zúčastnilo se ho pětasedmdesát tisíc lidí

Když Gorbačovova vláda v letech 1990 a 1991 viděla příznivé výsledky Polska, požádala mě, abych jí jako poradce pomohl s ekonomickými reformami, svědčil Sachs v pořadu BBC. Rusko v té době čelilo podobné finanční kalamitě, která v polovině osmdesátých let postihla Bolívii a v roce 1989 Polsko.

Na jaře 1991 společně s kolegy z Harvardské univerzity a z Massachussetského technologického institutu pomáhal Gorbačovovi získat finanční pomoc Západu. Šlo o součást jeho úsilí o politickou reformu a ekonomický přerod. „Jenže naše snaha vyšla naprázdno - ve skutečnosti se vůbec nezdařila, " řekl Sachs.

V létě 1991 odcestoval Gorbačov ze summitu G7 a vrátil se do Moskvy s prázdnými rukami. Po návratu bez jakýchkoliv výsledků došlo k pokusu o převrat během nechvalně známého srpnového puče. Gorbačov se z něj politicky nikdy nevzpamatoval. „S nástupem Borise Jelcina a rozpadem Sovětského svazu na stole mě Jelcinův ekonomický tým znovu požádal pomoc, a to jak s technickými úkoly při stabilizaci, tak při pokusu získat životně důležitou pomoc od Spojených států a Evropy," uvedl Sachs.

Sachs předvídal, že se pomoc brzy objeví. Koneckonců naléhavá pomoc Polsku byla záležitostí několika hodin nebo týdnů. „Měl jsem za to, že to samé teď čeká nezávislé a demokratické Rusko. Jenže k mému úžasu a rostoucímu zděšení potřebná pomoc nepřišla, " komentoval tedejší situaci Sachs.

Zatímco Polsko získalo úlevy na splácení dluhů, Rusko místo toho čelilo tvrdým požadavkům Spojených států a Evropy na úplné splacení. Polsku se dostalo rychlé a velkorysé finanční pomoci. Do Ruska místo toho přijížděly studijní skupiny Mezinárodního měnového fondu, ale žádné peníze.

„Jednoho dne mi volal Jegor Gajdar, který byl tehdy hlavním ekonomem v Jelcinově týmu, že do Moskvy přijede delegace zástupců G7. Šlo o první náměstky ministrů financí sedmi hospodářsky nejvyspělejších zemí světa. Dal jsem mu informace, oč je může požádat a jak vysvětlit, že nově nezávislému a demokratickému Rusku docházejí den po dni rezervy a vzniká finanční hrozba, " vzpomíná ekonom a dodává, že nikdy nezapomene na to, když z té schůzky odcházel.

„Čekal jsem venku a počítal s dobrou zprávou - stejně, jak tomu bylo v případě Polska. Vyšel s popelavým výrazem ve tváří a povídá: Chtějí úplné a okamžité splácení dluhů. A hrozí, že pokud splácení jakkoliv zastavím, tak lodě s potravinovou pomocí se na moři otočí a vrátí se do svých domovských přístavů,” citoval v počadu ekonom Gajdara.

Poté ekonom Sachs podle svých slov prosil a naléhal na Spojené státy, aby udělaly víc. Odkazoval se na poučení z Polska, ale marně. Americká vláda neustoupila.

Zhoubná finanční krize v Rusku nakonec zadusila reformní úsilí a normální vývoj. Reformní vláda Jevgenije Gajdara upadla v nemilost a musela odstoupit. „Po dvou těžkých letech, kdy jsem se snažil pomoci a nedosáhl jsme téměř ničeho, jsem rezignoval. O pár let později nahradil Jelcina Vladimir Putin," říká Sachs.

Z celého debaklu vinili američtí odborníci samotné reformátory, nikoliv fakt, že je Spojené státy a Evropa nechaly krutě na holičkách. „Jak se říká, historii píší vítězové a Spojené státy se cítily vítězem studené války. Spojené státy tedy zůstávají, pokud jde o ruské maléry po roce 1991, bez viny, a to trvá až dodnes," dodává.

Sachsovi trvalo dvacet let, než přesně pochopil, co se po roce 1991 vlastně stalo. Proč Spojené státy, které jednaly tak moudře a prozíravě v Polsku, tak krutě zanedbaly Rusko. Západ pomohl Polsku finančně a diplomaticky, protože Polsko se mělo stát východní hradbou NATO. Polsko patřilo k Západu a mělo tedy cenu mu pomoci. Naopak na Rusko pohlíželi američtí představitelé zhruba stejně jako Lloyd George a Clemenceau na Německo ve Versailles - jako na poraženého nepřítele, kterého je třeba porobit, nikoli mu pomoci.

Nedávná kniha bývalého velitele NATO, generála Wesleyho Clarka, líčí rozhovor, který vedl v roce 1991 s Paulem Wolfowitzem, tehdy ředitelem politického oddělení Pentagonu. Wolfowitz tehdy Clarkovi řekl, že Spojené státy zjistily, že na Blízkém východě, a údajně i v jiných oblastech, mohou jednat, jak se jim zachce, bez jakékoliv hrozby ruského vměšování.

Ve zkratce, Spojené státy se budou chovat jako vítěz a mazák sklízející ovoce vítězství ve studené válce prostřednictvím válek dle libosti, bude-li třeba. Spojené státy budou mít navrch a Rusko se tomu nedokáže postavit.

Ve svém nedávném projevu v Moskvě popsal Putin chování Spojených států téměř stejnými slovy jako Wolfowitz. „Studená válka skončila,” řekl Putin, „ale nedošlo k podpisu mírové smlouvy s jasnými a transparentními dohodami uznávajícími existující pravidla a zakotvujícími nová pravidla a standardy.”

„Těmito postřehy nechci nijak omlouvat Putinovu odpovědnost za nedávné nezákonné, cynické a nebezpečné počínání Ruska na Ukrajině. Mohou je však pomoci vysvětlit. Stín roku 1989 je převeliký. A pokračující touhu NATO přijmout za člena Ukrajinu a dostat tak Alianci přímo až na ruskou hranici je nutno považovat za v zásadě chybnou a provokativní. Žijeme v historii. Na Ukrajině čelíme Rusku zahořklému kvůli rozšiřování NATO a kvůli americkému `mazáctví` po roce 1991. Na Blízkém východě čelíme troskám Osmanské říše zničené první světovou válkou a nahrazené evropskou koloniální nadvládou a americkou imperiální samolibostí. Především však čelíme své vlastní generační volbě. Budeme používat sílu cynicky k tomu, abychom dominovali ve víře, že území, dosah NATO, zásoby ropy a další kořist jsou odměnou za moc? Nebo ji použijeme odpovědně, s vědomím, že velkorysost a dobrodiní vedou k důvěře, prosperitě a jako základu pro mír? Každá generace musí tu volbu provést znovu, " uzavřel Sachs.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: bra

Ing. Jaroslav Faltýnek byl položen dotaz

Děláte ve sněmovně vůbec něco?

Dobrý den, zajímalo by mě, co jako poslanec děláte, že o vás není vůbec slyšet? Ani nikde v televizi jsem vás dlouho neviděl, nečetl s vámi žádný rozhovor. Přijde mi, že vás Babiš nechal kandidovat jen proto, aby vám zajistil dobře placené místo, ale jakoby vám zakázal, abyste se po vašem skandálu v...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Velké Zelenského nic. Celý svět se bojí, jde však prý jen o trik Ukrajiny

8:23 Velké Zelenského nic. Celý svět se bojí, jde však prý jen o trik Ukrajiny

Joe Biden a jeho vláda jsou silně kritizováni z řad příznivců Donalda Trumpa, že se novému prezident…