Britové podle Schulta nejsou v souvislosti s brexitem jediní, u koho převážily emoce nad rozumem. „Také Němci se nechávali před referendem ve Velké Británii unášet svými city. Naše redakce vydala text s titulkem ‚Prosím, neodcházejte‘. Deník Bild zase slíbil, že když Britové zůstanou v Evropské unii, tak jim konečně uznáme onen záhadný gól ve finále mistrovství světa ve fotbale, kdy nás nakonec porazili 4:2,“ píše Schult a odkazuje na svůj dva týdny starý úvodník.

„Psal jsem tehdy, ať si tedy jdou. Všichni se mě ptali, jestli to myslím vážně. Ano, myslel. Ale není to tak, že bych snad teď po brexitu otevíral láhev šampaňského. O emoce tady totiž nejde. Po uvážlivém posouzení všech důsledků brexitu jsem ale přesvědčen, že Britové to budou mít těžké, ale pro 27 členských států EU bude mít brexit více výhod než nevýhod,“ konstatuje německý novinář, který se neobává ani dominového efektu v podobě konání dalších referend v ostatních zemích EU.

„Le Penová a Wilders se již nechali slyšet, že by měli dostat šanci vyjádřit se k EU také občané Francie a Nizozemska. Je ale nepravděpodobné, že by voliči v těchto dvou zemích hlasovali v případném referendu pro vystoupení z EU, až budou z Velké Británie v příštích měsících chodit nepříznivé zprávy,“ škodolibě poukazuje Schult a za první varovný signál nadcházejících špatných zpráv považuje oslabení libry. „Brzy uslyšíme o stěhování velkých korporací z Londýna do Frankfurtu a dalších evropských metropolí.“

Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE.

Schult také upozorňuje, že pokud by chtěli udržovat Britové vztahy s EU jako Norové, platili by do Bruselu miliardy eur a navíc by neměli žádné slovo při vytváření pravidel jednotného trhu. „Jen stěží by něco takového mohlo lákat další aspiranty na odchod z EU. Samozřejmě za předpokladu, že vyjednavači EU zaujmou vůči Londýnu tvrdý postoj, jak slibovali. Britové navíc již nemohou blokovat legislativní návrhy, kdy se rozhodnou Evropané spojit své síly. Eurozóna potřebuje jednotné ekonomické vedení a evropského ministra financí zpracujícího nezávislý rozpočet.“

Schult také tvrdí, že by napříště neměla mít minimálně v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky žádná země možnost blokovat rozhodnutí většiny. „Migrační krize ukázala, že je nutné zřídit společnou evropskou kontrolu hranic, stejně jako společný azylový systém a spravedlivé přerozdělování uprchlíků,“ píše Schult, ale zároveň připouští, že volání po více Evropy nemusí být vždy ideálním řešením. „Jistě dává smysl vrátit některé pravomoci z Bruselu zpět do rukou národních států. Například společná zemědělská politika se příliš neosvědčila.“

„Je ironií dějin, že nesouhlas Britů s dojednanou smlouvou premiéra Davida Camerona s EU pomůže zbývajícím 27 členským státům zrealizovat některé důležité kroky. Například Rumun pracující v Německu, jehož děti stále žijí v Rumunsku, nebudou mít pravděpodobně nárok na štědré německé sociální přídavky na děti. Tato a podobná opatření mohou z Evropy učinit pro její obyvatele mnohem atraktivnější místo. A kdoví, možná budou někteří Britové hlasující 23. června 2016 svého rozhodnutí brzy litovat,“ utěšuje se typický prounijní mainstreamový novinář Christoph Schult.