Sám odmítl účast v řadách spolupracovníků ministryně spravedlnosti Heleny Válkové. „Jsem představitel jednoho z nejvyšších soudů v naší zemi,“ vysvětlil v Otázkách Václava Moravce ve vysílání České televize. Přitom zdůraznil, že nepochybuje o dobrých úmyslech ministryně.

Domnívá se, že soudci nemají tvořit strategii soudnictví, nýbrž jen odbornou opozici navržených postupů. Soudci strategii podle Josefa Baxy mohou tvořit, až budou sami mít za fungování soudnictví odpovědnost. Soudy jsou totiž v současné době často předmětem kritiky, a přitom sami soudci nemohou změnit příčiny vleklé krize domácího soudnictví.

Zároveň Josef Baxa dodal, že v častých úvahách o stavovské soudcovské komoře nejde o samosprávu soudnictví, nýbrž jde o jiný systém správy soudnictví, o jakousi „justiční exekutivu".

Přenesení správy na soudce však samo o sobě nemusí zaručit, že současné slabiny systému zmizí. Baxa se však domnívá, že vyhlídky by byly lepší. Odpovědnost soudce za správné fungování systému by vyplývala z dlouhodobého povolání, které si soudce zvolil.

„Nemyslíme jen v horizontu volebního období,“ vysvětlil soudce Baxa zásadní výhodu soudců oproti politikům. Přitom ale prý nechtějí vybírat soudce a ani nechtějí, aby jen soudci řídili soudy. „Chceme pravomoci a odpovědnost,“ vysvětlil Baxa.

Mohou soudní pře vysokých úředníků ohrozit fungování úřadů?

V souvislosti s odvoláním generálního ředitele Vězeňské služby generála Petra Dohnala z funkce, soudce Baxa říká: „Především je dobře, že si účastníci jsou vědomi nutnosti postupovat podle zákona a že se žádná strana nechystá k nějaké noci dlouhých nožů“.

Současné spory vrcholných úředníků s výkonnou mocí jsou podle Baxy jen špičkou ledovce. Každý totiž ví, že zde není upravena státní služba. Že spory končí u soudů je podle něj odrazem dnešní doby, kdy soudní spory jsou pokračováním politiky. „Politika se přesouvá do právních předpisů, soudy jsou vtahovány do sporů, ve kterých před deseti, dvaceti, třiceti lety nebyly,“ uvedl předseda Nejvyššího správního soudu.

Soudí se jen ten, kdo na to má peníze

Zahlcenost soudů a soudců, nevyrovnanost soudních agend, nerovnoměrnost zátěže soudů v různých krajích jsou podle něj nejviditelnější příznaky skutečných zdrojů problémů. Otázka prý stojí jinde: Musí vše dojít až k soudu, nemůže být předsazen nějaký filtr, je soudní moc plošně rozmístěna vhodně, nemá být více centralizována? Zdůraznil, že každý ministr podle něj léčí jen příznaky. „I kdyby chtěl, tak zaseje, ale nesklidí,“ vysvětlil nechuť politiků pouštět se do reforem. Neumožní mu to krátké volební období. To si ovšem coby politik nemůže dovolit.

Právní řád je podle soudce Baxy v permanentním pohybu, zákony tvoří amatéři, mnohdy na popud lobbistů a nátlakových skupin. Právo je nestabilní, s řadou mezer, z čehož vyplývá mnoho otazníků. I to vede k zahlcení soudů. „Toto je základ, když se tento nezmění, budeme jen stále řešit následky,“ uzavřel Josef Baxa.

Podle něj totiž „nikdy žádný ministr spravedlnosti nenese odpovědnost za stav justice“. Zřízením profesní správy by došlo k „transplantaci srdce do našeho práva“, jak poeticky uvedl.

„Není se o tom s kým bavit, každý řekne, že by to vyžadovalo změnu ústavy, a na to nejsou hlasy – přitom by to mělo být otázkou pro každého,“ povzdechl si v televizním vysílání předseda správního soudu. Diskuse by podle něj přitom měla být vedena jak o stavu práva, tak i o stavu institucí soudní moci. Dokud se toto nezmění, budeme podle něj ordinovat „jen prášky na bolavou hlavu“.

Říci, že někdo udělal chybu, je strašně jednoduché

Odvolatelnost soudců je podle Josefa Baxy koncem právního státu. Zároveň připomněl, že soudce lze odvolat v kárném řízení. „Nelze odvolat desítky soudců z přibližně tří tisíc, neboť v ostatních částech společnosti taková odpovědnost neexistuje,“ míní. Lékař, kterému chybou zemře pacient, také není zbaven svého povolání. Podle něj je totiž v soudcovském povolání riziko chyby také přítomno, ovšem chyby plynou i ze zmíněného permanentního pohybu práva.