Berwid-Buquoy porovnává migrační vlny z let 1945 až 1989 s uprchlickou vlnou dneška. A nachází jeden zásadní rozdíl. Kupříkladu do Německa mířili po válce Němci z Československa, kteří se snadno integrovali, neboť Německo bylo v zásadě jejich druhou vlastí, byli dobře vzdělaní i kvalifikovaní a měli chuť pracovat. Německo v téže době potřebovalo nahradit válečné ztráty ve výrobě, takže sudetské či jiné Němce rádo přijalo.

Když později do stejné země přicházeli Češi, Poláci či Maďaři, německy uměli ještě z válečných dob nebo se německy rychle naučili. Znovu šlo především o vzdělané lidi, kteří ve svobodné zemi hledali cestu, jak žít. A když političtí uprchlíci mířili do USA nebo do Austrálie, měli s sebou doklady o svém vzdělání a snažili se spolu s žádostí o azyl vysvětlit, co všechno umějí a čím tedy mohou být nové vlasti prospěšní.  

„Tehdejší skvělá organizace nemá se současným imigračním zmatkem a nekompetentností politiků EU vůbec nic co do činění. Domnívám se, že i kdyby ze Středního východu přišlo do Evropy pouze 100 utečenců, tito politikové by stejně zkazili všechno, co se zkazit dá. V současné době totiž vypukl nepopsatelný chaos. Nikdo de facto s určitostí neví, kolik uprchlíků v Evropě vůbec je. Kdo jsou tito uprchlíci a odkud přišli. Mnozí z nich nemají dokonce žádné doklady a o své identitě mohou vyprávět, na co si vzpomenou,“ upozorňuje autor na blogu Aktuálně.cz

Celý text najdete zde

Děti uprchlíků často nikdy nebyly ve škole, neumí psát ani arabsky. Jejich rodiče prý odešli z vesnic, kde se žije na úrovni faraonů. Na takové uprchlíky ale Evropa není připravena, žádný politik nemá připravený program, jak podobné lidi začlenit. Dobře placení evropští politici jen rozevírají náruč a netrápí se tím, co přijde později, což je podle historika katastrofa.