„V době působení Karla IV. kdo neuměl francouzsky na úrovni mateřštiny, nebyl plnoprávným člověkem. To platilo bez rozdílu, hlavně u vysoké evropské šlechty. Němčina byla jazykem podřadným a čeština fungovala dokonce jako naprosto zanedbatelné nářečí, jejíž faktický význam se podobal asi tak dnešnímu ‚cikánskému nářečí‘. Jaký důvod by měl mít císař, resp. král, se něco tak zbytečného učit a ztrácet tím drahocenný čas?“ ptá se Buquoy a zároveň si odpovídá: Osvětově uvědomělý občan si musí klást kritické otázky sám a nemá papouškovat oficiální historická stanoviska.

„Karel IV. pro českou zemi (nikoli pro Čechy) mnoho dobrého a pozitivního udělal. Česká země (Bohemia) byla tehdy celkem mnohonárodnostním. Všichni si říkali ‚Boemové‘ (nikoli Češi, ty byli pouze etnickou součástí celku, i když velice podstatnou), neboť se na tehdejším území Bohémie mluvilo mnoha jazyky – dokonce i jüdisch. Karel IV. byl tedy ‚otcem vlasti‘ pro všechny etnické skupiny nalézající se na území Bohémie, a nikoli pouze pro její českou část,“ poznamenává historik. I z toho důvodu tedy varuje před neopatrným zacházením pojmů Čechy, Češi či český král.

A následně v kritice římského císaře pokračuje. „Karel IV. se stal prvním německým vůdcem v organizování židovských pogromů. Za jeho císařství bylo v Německu vyvražděno tisíce Židů. Zajímavé na tom je, že v Čechách ono středověké ‚nacistické‘ řádění zakazoval. Patrně proto, že tam žádný bohatí bankéři nesídlili. V Německu ovšem židovské pogromy organizoval a nepřímo se vyvraždování židovských obyvatel zúčastňoval,“ odhaluje s tím, že Karel IV. byl geniálním zločincem. Na tehdejší židovský holocaust šel prý tak, aby proti sobě nepoštval Řím, a tím katolického papeže.

„Židé museli být zabíjeni zfanatizovanou pouliční sebrankou hromadně ve velkém, a to tak, aby do aféry nebyl zatažen ani císař, ani vysoká šlechta a vedení velkých měst. Prostě to musí vypadat jako ‚neorganizované‘ povstání ulice!“ popsal. A důvod byl prý prostý: „Tehdejší finanční kapitál nebyl v rukách císaře a ani šlechty, nýbrž převážně židovského obyvatelstva. Šlo takřka výhradně o obchodníky, bankéře a majitele většiny městských nemovitostí,“ uvedl. Karel IV. totiž prý jako panovník beznadějně zadlužil celou říši. „Kdejaký hrad či palác se stal zárukou židovských věřitelů. Zbavit se věřitelů bylo proveditelné pouze ‚holocaustem‘, tzn. museli zmizet nejen věřitelé, ale i svědkové!“ popsal a neštítil se přirovnat Karla IV. k nacistickému vůdci Adolfu Hitlerovi.

„Na rozdíl od Adolfa Hitlera nebyl německý císař ani zdaleka takovým primitivním hlupákem a při vyvražďování Židů rafinovaně využíval svých vladařských pravomocí, a tak to vypadalo, jako by byl ‚nevinen‘,“ uvedl. Vznikla tak podle jeho názoru propaganda, že za morovou nákazu v letech 1346–1352 jsou vinni Židé. I přestože se proti následnému řádění fanatické sebranky staví papež Klement VI., Karel IV. nikdy nereagoval.

„Trval pouze na tom, aby radní ve vydrancovaných židovských čtvrtích německých měst odevzdali ¼ uloupeného majetku do zadlužené státní pokladny zející prázdnotou,“ sdělil Buquoy se slovy, že otec vlasti byl nejen masový vrah dvojí tváře, ale také muž, který se ženil výhradně s bohatými ženami, jež poté umíraly jedna za druhou. 

„Přežila ho jenom ta poslední. Jmenovala se Alžběta Pomořanská (1345–1393). Disponovala obrovskou silou – lámala meče a holou rukou dokázala srolovat i cínový talíř. Po jedné z prudkých hádek prý ‚otce vlasti‘ prostě a jednoduše umlátila...“ uzavřel.