Chinchillová míní, že ukrajinská armáda je po dvou týdnech v zadržování Ruska „překvapivě efektivní“. „Ukrajinská armáda si vede dobře, protože v posledních osmi letech, od ruské invaze na Donbas v roce 2014, byla přestavěna ve spolupráci s partnery z NATO,“ uvádí politoložka a dodává, že se reformy a investice vyplatily. Analyzuje postup a poznatky, které mohou být použity při reformách armád dalších zemí.

Dle politoložky se ukazuje, jak jsou reformy efektivní, když jsou všichni motivovaní k tomu, aby se schopnosti vojsk zlepšily. Před rokem 2014 prý Ukrajina neměla moc důvodů k reformě armády. „Byla podfinancovaná, opomíjená a málo trénovaná,“ říká a dodává, že to se změnilo poté, co Rusko „vyvolalo a podporovalo válku na Donbasu“.

Ukrajinské elity pak dle Chinchillové překonaly pochyby a ustanovily vstup do NATO jako oficiálně deklarovanou prioritu. Reforma pak měla za cíl jednak zvýšit schopnosti ukrajinské armády a také se přiblížit standardům NATO. Dle politoložky tento úkol Ukrajina brala vážně a prezident Zelenskyj ho uspíšil, když v listopadu 2021 jmenoval nového ministra obrany, který byl podle názoru veřejnosti ochotnější k bolestivějším reformám. Ukrajinské elity prý ovšem nebyly tak ochotné měnit zaběhnutý a údajně korupcí prolezlý systém armádních zakázek.

Největší přínos nicméně Chinchillová vidí v tom, jak státy NATO trénovaly ukrajinské vojáky. „V roce 2015 Spojené státy a jejich partneři v NATO (např. Kanada, Polsko, Velká Británie či Litva, mimo jiné) začaly s výcvikem a poradenstvím ve výcvikovém středisku Javoriv. V Javorově poradci vycvičili kádr Ukrajinců, kteří pak pod dozorem cvičili ukrajinské jednotky, nejdřív roty a prapory, pak celé brigády,“ uvádí s tím, že tito vojáci pak byli posláni na Donbas. Spojenci se prý soustředili na individuální výcvik vojáků, zatímco poradci ze Spojených států učili rozhodování a organizaci štábu. Mimo jiné prý učili i decentralizované rozhodování, místo sovětského modelu „shora dolů“. Chinchillová soudí, že se tato změna v boji vyplatila.