Podle Zaorálka má vysoký komisař OSN „určité právo kritizovat“, ale nechápe to, že všechny politiky hází do jednoho pytle. „Nevěřím, že to něčemu pomáhá,“ dodal ministr s tím, že není dobré přirovnávat demokraticky volené politiky k Islámskému státu.

Brát polopravdu jako pojítko mezi demokraticky volenými vládami, politiky, populisty, extremisty i teroristy je podle něj nevhodné. „To je tak abstraktní, vágní pojítko, že když takhle to začnu spojovat, nebudu schopen vést vážnou debatu.“

„Říct, že všichni jste si rovni, takové debatě nerozumím,“ poznamenal a opět zopakoval, že takové zjednodušování věci není namístě.

Pozvání Norberta Hofera na Pražský hrad je podle něj zcela v pořádku a nijak by to nemělo ovlivnit průběh rakouských prezidentských voleb.

Protiruské sankce budou nadále pokračovat, evropští politici totiž dospěli k závěru, že nedošlo ke splnění podmínek minské dohody. „My jsme je zaváděli proto, že nepřicházelo v úvahu se bránit vojensky, to by mohlo mít drastické důsledky,“ poznamenal Zaorálek s tím, že cílem sankcí není ekonomicky ruinovat Rusko. „Sankce byly způsob, kterým jsme dali najevo, že s něčím nesouhlasíme.“

Celý pořad zde.

„Tohle bylo jednání vlády, jež bylo v režimu, který nebyl veřejný,“ okomentoval Zaroálek nezvolení Petra Druláka velvyslancem ve Francii. Rozhodně však nemůže potvrdit, vyvrátit, ani jakkoliv zpochybňovat tvrzení deníku Právo, že Drulák nebyl vyslán do Francie, protože je introvert a antisemita. Zaorálek jen dodal, že jakýmkoliv komentářem k této situaci by porušil zákon.

„Tím, jak pracuje Petr Drulák na ministerstvu zahraničí, je jasné, že má mou důvěru,“ dodal Zaorálek s tím, že jakákoliv nařčení proti němu budou nesmyslná, protože ho dobře zná a je to erudovaný člověk.

„Ten výsledek pro ni byl asi opravdu nepříjemný,“ řekl Zaorálek k volebnímu neúspěchu CDU německé kancléřky Angely Merkelové. Vnímá to jako důsledek její migrační politiky, nemyslí si však, že „to povede k tomu, aby nějak výrazně měnila kurz“. Dodal však, že není přesvědčen o tom, že by jedna prohra měla znamenat nějakou změnu na německé politické scéně.