Rusko prý bombarduje legitimní opozici

Spencerová poukazuje například na to, že americký ministr zahraničí John Kerry si na jedné straně pochvaloval jednání s ruským kolegou Sergejem Lavrovem, ale současně bez ohledu na dosavadní postoje Washingtonu konstatoval, že válka bude pokračovat dokud bude Bašár Asad u moci. Přičemž obvinil Rusko, že v Sýrii bombarduje „legitimní opozici“, aniž by uvedl, koho že to má na mysli.

Británie si pro změnu zastavení palby představuje tak, že to jen Rusko zastaví své nálety (a „ukončí válku v Sýrii jedním písknutím“), přičemž velmi podobný názor vyjádřila i Francie, podle níž by Rusko nemělo bombardovat civilisty… „Čili, západní ‚narativ‘ dál funguje podle ‚osvědčené‘ logiky: když Rusko bombarduje Islámský stát, je kritizováno za to, že bombarduje civilisty, a když nebombarduje Islámský stát, je obviňováno, že bombarduje ‚umírněné rebely‘, tedy teroristy placené Západem, Saúdy, Katarem nebo Turky,“ objasňuje Spencerová.

Celý text je ZDE

Jen za poslední týden hlásí Rusko 1888 zasažených cílů, ale USA s koalicí proti IS jen 16

Smyslem zmíněných výroků prý je přimět Rusko, aby nechalo situaci v Sýrii tak, jak je, tedy i s Daešem a al-Káidou. Tak, „aby Západ mohl nerušeně a donekonečna pokračovat ve své válce proti teroru‘“ píše Spencerová ironicky. A upozornila na to, že ruské letectvo jen za poslední týden v rámci 510 bojových náletů hlásí 1888 zasažených cílů, zatímco Spojené státy i s celou více než třicetičlennou „koalicí proti Daeši“ jen 16.

Podle Spencerové lze očekávat, že se mezi západní „umírněné“ rebely brzy zařadí i al-Káida, protože ovládá značné oblasti na severu Sýrie, což Rusku podle mnichovské dohody dává oprávnění vést nálety právě tam a pomoci Damašku a jeho spojencům rychle ovládnout celé území.

Spencerová poukazuje na to, že západní politici podle Financial Times zatím al-Káidu a další „své“ rebely nehájí otevřeně, naopak hledají novátorské argumenty.

„Například americký senátor John McCain tvrdí, že Rusko, které v Sýrii bombarduje teprve od konce října, hodlá zničit Evropu imigrační vlnou, neboť chce vyostřit krizi spojenou s přívalem migrantů, využít ho jako zbraň, aby vneslo rozkol do řad transatlantické aliance a podkopalo evropský projekt,“ což prý v praxi znamená, že „diplomacie je nyní ve službách vojenské agrese. Je to, mimochodem, týž McCain, který Evropské unii v rámci ‚transatlantické aliance‘ vzkázal, že to Spojené státy rozhodnou, kdy bude smět EU zrušit sankce proti Rusku,“ poukazuje analytička.

Ukončení nepřátelských akcí příměří nepřinese

Upozorňuje také na fakt, že smyslem dohody o „ukončení nepřátelských akcí“ není zastavení palby. Ostatně to hned v Mnichově potvrdil i John Kerry: „Příměří má velmi mnoho právních výsad a požadavků. Ukončení nepřátelských akcí nic takového nevyžaduje, v mnoha ohledech ale mají stejný efekt. V myslích mnoha účastníků se nyní příměří rovná čemusi stálejšímu a svým způsobem reflektuje konec konfliktu, ale je to významně jinak. Je to pauza závisející na vývoji pokračujícího procesu, a proto je ukončení nepřátelských akcí mnohem vhodnější… Cílem je ale dosáhnout v určité chvíli trvalého, dlouhodobého příměří.“

Sergej Lavrov reagoval vzápětí: „Shodli jsme se na tom, protože se má za to, že je to první krok k příměří. John právě vysvětlil, že mezi tím není větší rozdíl, ale tato hra se slovy se rovná prohlášením o existenci jakéhosi plánu B. To je nebezpečná cesta… není pochyb, že povede jen k eskalaci konfliktu.“

Podle Spencerové nynější Kerryho „pauza“ v podobě „ukončení nepřátelských akcí“ není v americkém diplomatickém arzenálu ničím novým. Tento nástroj má obvykle poskytnout americkým spojencům a vazalům možnost dalšího bombardování při souběžném americkém ujišťování, že nechtějí nic jiného než mír.

Džihádistům má pomoci skvělé množství raket země-země

„Zřejmě poprvé byla tato formulka použita při izraelské agresi proti Libanonu v roce 2006 a nyní se projevuje třebas tím, že zároveň s oznámením dohody džihádisté z oblasti Aleppa, kteří dopředu odmítají jakékoli příměří, hlásí příjem ‚skvělého množství‘ raket země-země. Mají džihádistům pomoci v době, kdy syrská armáda uzavírá hranici s Tureckem a tím i zásobovací trasy pro syrské a zahraniční rebely,“ píše analytička.

Západ a jeho spojenci „pauzu“ pro hledání „plánu B“ podle ní nutně potřebují. Na jedné straně totiž nejsou s to vzdát se svých původních, už pět let marných plánů na svržení Bašára Asada. Na straně druhé ale nejsou s to svých cílů dosáhnout ani v rámci ženevského formátu, pokud se situace na bojišti nezvrátí v jejich prospěch. „A pohled na bojiště přitom naopak jasně napovídá, že čelí porážce a záplava hrozeb vůči Rusku nebo ochota Polska začít bombardovat Daeš na tom kupodivu nic nemění,“ uvádí Spencerová.

Jak dodává, vlna protiruských prohlášení vlastně jen stále více připomíná arabské přísloví o štěkajících psech a karavaně, která táhne dál.

„Tím spíš, že čím dál více západních hlasů dokáže přiznat, že Rusko se svými spojenci má v Sýrii navrch – připouštějí to lidé z okolí kancléřky Merkelové, britský ministr obrany Phillip Hammond je si vědom, že ‚vše bude záležet jen na tom, co bude chtít Rusko‘, Financial Times soudí, že Rusko od nynějška už Spojeným státům prostě nedovolí, aby si svrhávaly jakoukoli hlavu státu jen proto, že je náležitě neposlouchá, Slate má za to, že v nynější situaci má Rusko všechny trumfy v rukou, Wall Street Journal už triumf rovněž přiřkl Rusku, zatímco třeba Boston Globe považuje pokračující odmítání Západu spolupracovat s Ruskem za přežitek minulosti a ‚děkuje Rusku‘ za jeho reálný boj proti terorismu v Sýrii,“ upozorňuje Spencerová.

Podle ní také není pravděpodobné, že by se „ukončení nepřátelských akcí“ mohlo proměnit v trvalé příměří.