„Scházíme se v době, kdy je svět na hraně a zástupná válka na Ukrajině hrozí přerůst v globální jadernou katastrofu. A zejména v těchto souvislostech vynikají příkladné pokusy Gorbačova z doby zhruba před čtyřiceti lety, kdy se snažil snížit napětí ve světě, odvrátit válečnou konfrontaci a navázat mírovou spolupráci mezi Západem a Východem. A to nám dnes velmi chybí. Svět je více nebezpečný než byl za časů Gorbačova," řekl hospodářský historik Jan Šolta.

A vzpomínání na Gorbiho, které nedávno uspořádala Nadace Železná Opona ve Slovenském domě v Praze, začalo...

Anděl otevření, smolař bez příčiny

Gorbačov měl podle Šolty zvláštní vztah k Čechoslovákům. Nerozlišoval mezi Čechy a Slováky, stejně jako mezi Ukrajinci a Rusy. Přiznával, že to byli právě spolužáci z Československa, kteří mu na vysokoškolských kolejích v Moskvě jako první otevřeli oči. Zpochybnili dogmatické poučky tehdejší doby a nabídli mu nové, pestřejší a pluralitní pohledy na život i na svět.

„Sám považoval za největší hrozbu pro lidstvo a svět zájmy vojenskoprůmyslového komlexu. Tak se kdysi vyjadřoval i americký prezident Dwight D.  Eisenhower. Odmítal závody ve zbrojení a varoval před rizikem jaderného konfliktu. Jeho vizí byl ‚společný evropský dům‘. Sjednocená Evropa bez vojenských bloků a aliancí. V ní hledal důstojné místo pro renovovaný Sovětský svaz. To, že se jeho pokusy úplně nezdařily, nebylo jen jeho vinou, ale též vlivem nepřízně a záměrných bloků okolí. Například až po letech se přiznal tehdejší ministr obrany Dick Cheney, že když se hroutil Sovětský svaz, tak si přál nejen jeho rozpad, ale i rozpad samotného Ruska, aby došlo k definitivnímu zničení odvěkého nepřítele. Získal tehdy skrytou podporu od prezidenta Bushe staršího, který byl sám velmi zdrženlivý v podpoře Gorbačova,“ sdělil Šolta s tím, že USA Gorbačovovi nikdy nevěřily.

Gorbačov se pak cítil zrazen vlastními lidmi i Západem. Iniciativně nabízel Západu vstřícné kroky, velkorysé a kolikrát i jednostranné ústupky, ale rovnocenné reciprocity se nedočkal. Zasazoval se o mír, odzbrojení, spolupráci a před zájmy vlastního impéria preferoval zájmy řadového člověka, demokracii a nenásilí. Zatímco na Západě je obdivován, východní Evropa se za něj stydí, i když právě ona by mu měla být za nenásilně získanou svobodu zavázána a vděčná.

Bulharský politolog Ivan Krastev, jak zmínil Jan Šolta, považuje Gorbačova za „anděla otevření, jenž přinesl naději a zrušil strach a nadvládu přežívajících dogmat“. Zároveň nezapírá, že Gorbačov byl i smolařem bez příčiny, socialismus nezachránil a připustil zánik supervelmoci. Rozbitím totality dal Gorbačov Rusům a národům východní Evropy nebývalou šanci na svobodu, demokracii a nezávislý rozvoj. Podle Jamese Bakera, ministra zahraničí USA tehdejší doby, neměl nikdo větší zásluhy o mírové ukončení studené války než Gorbačov.

Svět bez jaderných zbraní

Bývalý ministr zahraničí a někdejší předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan nejdříve zmínil základní fakta. Tedy, že Michail Gorbačov zemřel v 91 letech během noci. Byl milován i odsuzován, což nic nemění na faktu, že se mu do značné míry podařilo změnit svět. „Politbyro ho zvolilo do čela strany a státu po smrti Konstantina Černěnka v březnu 1985 a Gorbačov se hned uvedl nepopulární kampaní proti alkoholismu, ale zároveň zrušil i cenzuru a podle mého se ledy hnuly. Přípomíná mi to březen 1968, kdy Alexander Dubček také zrušil cenzuru, což považuju za jeden z hlavních výdobytků pražského jara. A podle řady spolupracovníků právě to Gorbačova inspirovalo,“ doplnil s tím, že uvolnění umožnilo vzplanout dlouho potlačovaným etnickým a národnostním vášním a začalay problémy.

Východní Evropu včetně Československa však podle Kavana zbavil Gorbačov veškerých pout a nechal ji zcela svobodně se rozhodnout o jejím dalším nezávislém vývoji, na což se dost zapomíná. S Gorbačovem se měl tu čest několikrát setkat a poznal ho jako bytostného demokrata a zastánce míru. Vedlo to k ukončení studené války. S americkým prezidentem Ronaldem Reaganem dosáhli odzbrojovací dohody a jejich jednání v islandském Rejkjavíku mohlo podle Kavana vést až k dohodě o světě bez jaderných zbraní. Tomu však na poslední chvíli zabránili Reaganovi poradci.

„Gorbačov podle svých pamětí považoval Reagana spíše za primitivního politika, ale o dohodu s ním samozřejmě stál. Klíčové pak bylo jednání o sjednocení Německa. Prezident George H. W. Bush ujistil Gorbačova během summitu na Maltě v prosinci 1989, že USA nevyužijí revoluci ve východní Evropě k poškození sovětských zájmů. Pokud se týká NATO, západoněmecký ministr zahraničí  Hans-Dietrich Genscher už 31. ledna 1990 ve veřejném projevu ke sjednocení Německa dal jasně najevo, že ‚změny ve východní Evropě a německý sjednocovací proces nesmí vést k porušení sovětských bezpečnostních zájmů‘. Proto by NATO mělo ‚vyloučit 'rozšiřování svého území směrem na východ, tedy přibližování se k sovětským hranicím‘. Helmut Kohl pak v Moskvě získal souhlas ke sjednocení Německa, ale Gorbačov vycházel z toho, že Severoatlantická aliance se nebude rozšiřovat na východ,“ uvedl s několika dalšími příklady ujištění daná Gorbačovovi, že se NATO nebude rozšiřovat.

Existuje řada záznamů a memorand, ale nikdy dle Kavana nedošlo k závaznému písemnému společnému prohlášení, které by ty dohody kodifikovalo. „Proto uznávám, že ruský  prezident Vladimir Putin má pravdu, když vytýkal Gorbačovovi, že se nechal unést ‚romantickým pohledem na západní politiky a nevynutil si od nich závaznou smlouvu‘. Kvůli její absenci se Západ rozhodl Gorbačova ignorovat a řekl bych, že ho podvedl,“ doplnil Kavan s tím, že Gorbačov souhlasil s tehdejším připojením Krymu, ale letos v únoru ostře odmítl ruskou invazi na Ukrajinu. Celou dobu si přál naplnění Minských dohod, které byly krokem správným směrem. Gorbačovova nadace, jejíž byl Kavan členem, neustále hledala různé formy mírového řešení. Bývalý český předseda OSN je totiž přesvědčen, že vojenské řešení neexistuje, i když si to řada českých představitelů myslí.

Po nevydařeném pokusu o převrat byl Gorbačov v roce 1991 nucen rezignovat a uvolnit místo Borisi Jelcinovi, který otevřel hrancie západním investorům i spekulatnům. Sovětský svaz se rozpadl, v zemi zavládal chaos, ekonomika kolabovala a moc si mezi sebou rozdělili oligarchové. Lidé ze ztráty prosperity a v očích mnohých i své vlasti pak vinili Gorbačova.

Jeho skon podtrhl rozdíl ve vnímání Gorbačova na Západě a doma. Prezident Putin přinesl květiny k rakvi, ale pohřbu se nezúčastnil. Ze zahraničních lídrů se s ním přijel rozloučit jen maďarský premiér Viktor Orbán. Gorbačovův odkaz je však stále živý a k jeho myšlenkám bychom se měli stále vracet, zmínil Kavan.

Alijev mluvil o reformách dříve

„Ze zahraničněpolitických aktivit Gorbačova, zejména bychom neměli zapomínat na urovnání vztahů s Čínou. On první začal vyjednávat v Pekingu. Nastartovaly se rozhovory o hranici a byly úspěšně ukončeny,“ uvedl své „vzpomínky na Gorbyho“ politolog Oskar Krejčí. Zmínil, že generace jeho a mladší, byla ovlivněna právě Michailem Gorbačovem. „Jeho koncepce ‚přestavby‘ s námi otřásla v dobrém či ve špatném slova smyslu. Ale SSSR měl už při jeho nástupu k moci nastartováno k radikálnějším politickým a  ekonomickým reformám. V Praze nicméně začínala přestavba tím, že byly šířeny projevy jiného vysokého přestavitele Sovětského svazu, a to Gejdara Alijeva. Ten jako první úspěšný stranický šéf Ázerbájdžánu začal mluvit, a to i v přítomnosti Leonida Brežněva, o potřebě reforem, boje proti klientelismu, odbourání byrokracie a svobody slova.

„Ostatně Alijev byl představitelem země, která v rámci Sovětského svazu měla velké ekonomické úspěchy. Nastartoval přechod k vlastní ropné suverenitě a rozjel velké zemědělské projekty včetně výsadby vinohradů, které pak Gorbačov nechal v rámci boje za prohibici zlikvidovat. Byl to Andropov, který vytáhl Alijeva přímo do politbyra a udělal z něj prvního náměstka předsedy rady ministrů. A byl to Gorbačov, který Alijeva v politice zlikvidoval. Souboj ve vedení strany sovětských komunistů byl velice tvrdý, a byl to i souboj o povaze přestavby. Jestli tomu zpětně dobře rozumím, takl Gorbačov dělal rychlé politické a pomalé ekonomické reformy. Čína i Ázerbájdžán postupovaly naopak. Když se vám totiž prodlužují fronty na chleba a dáváte lidem svobodu, tak z toho musí nutně být chaos, což je podle mě přesně to, co Gorbačov nepochopil, a proto umrtvil stranický aparát i armádu,“ sdělil dál profesor Krejčí. A doplnil: „Ptal jsem se na přelomu dekády v Moskvě, proč nepodrželi Alijeva, jenž byl mnohem lepší organizátor s citem pro ekonomiku. Odpověď byla kouzelná: ‚Nám už jeden nejvyšší představitel ze Zakavkazska stačil.“ Rusové se ho prostě lekli.“

Krejčí dál hovořil o „teorii produktivní války“. Podle ní válka sice produkuje zlo, ale když se díky ní vytvoří velká říše, tak v jejím rámci dojde ke zklidnění násilí. „Když Čingischán postavil mongolskou říši, říká se, že to stálo šedesát milionů lidských životů, ale potom mohl třeba Marco Polo vyjet z Janova a cestovat až do Pekingu v jednom klidném právním prostředí. Sovětský svaz vznikl také násilím, a když se rozpouštěl, mělo se počítat s tím, že výsledkem bude násilí,“ dodal. Jakmile se totiž člověk zhlédne v humanismu a spoléhá na salonní dohody, nemůže to v politice dopadnout dobře.

Dnešní válka na Ukrajině se podle Krejčího děje do značné míry v důsledku naivity Gorbačovovy politiky. Výsledek činnosti Gorbačova lze podle ředitele Institutu globálních studií UJAK v Praze posoudit podle rčení: „Dobrý státník je ten, který odevzdá zemi v lepším stavu, než ji převzal!“ To nebyl případ Michaila Gorbačova.

Gorbačov se snažil setkat s Putinem

„Naposledy jsem s Michailem Gorbačovem hovořil loni 10. prosince, když jsem byl v Paříži na obědě s Andrejem Gračovem, jeho nejbližším spolupracovníkem. On byl jeho prvním a posledním tiskovým mluvčím, když byl Gorbačov prezidentem. Požádal jsme ho, aby mu zavolal, protože jsem věděl, že Gorbačov vezme mobil, když tam uvidí Gračovovo jméno. Mobil měl v nemocnici vždy vedle sebe na nočním stolku, i když neměl nikdy počítač. Nemohl tedy sledovat zprávy ze světa. Informace mu přinášel Pavel Palaščenko, ředitel jeho fondu New Policy, ale přicházela dcera Irina a hlídala ho, aby se příliš nerozčiloval," řekl spisovatel a novinář Milan Syruček.

A pokračoval: „Dostal jsem Gorbačova k telefonu a popřál mu k novému roku. Michail Sergejevič se mě zeptal, jestli se ještě na něj Pražané zlobí za rok 1987, když se během svého pobytu v Praze neodvážil omluvit za srpen 1968, protože mu to předsednictvo sovětské ani československé strany nedovolilo. A pak dodal, že se Praze odvděčil tím, že v listopadu 1989 nařídil sovětským jednotkám v Milovicích, že kdyby československé ozbrojené síly, tedy armáda, Sbor národní bezpečnosti (SNB) nebo milice zasáhly proti demonstrujícím, tak aby je všemi prostředky zastavili!“ To byl Syručkův poslení rozhovor s Gorbym.

První Syručkovo setkání s Gorbačovem proběhlo v roce 1985 v Ženevě. S ostatními novináři stál před vilou, kde se mělo uskutečnit první setkání Gorbačova s Reaganem. První tam čekal Reagan a shodou okolností vysoký mládenec vedle Syručka zvolal: „Tati, drž se!“ Když se pak Syruček podíval na jeho vizitku, byl to jeho syn Ron Reagan a byl tam jako zpravodaj amerického Playboye.

Gračov nedávno napsal Syručkovi o tom, jak se Gorbačov snažil setkat se současným ruským prezidentem Putinem. Bylo dohodnuto několik schůzek, ale na poslední chvíli se Putin vždy omluvil, že má jiné naléhavé záležitosti. Posledním setkáním bylo, když Putin přišel k rakvi Gorbačova, tam položil květiny a zapsal se do kondolenční knihy. Gračov je poměrně skeptický k vývoji v Rusku. Nicméně on sám už má francouzské občanství.

Proč tesknit nad rozpadem SSSR?

Následně se rozhovořil politolog Emil Voráček o „perestrojce“. Podle něj šel Gorbačov vstříc dějinám, protože společnost byla zralá na reformy a on znal i ruský venkov. „Překonával obavy objetím, ale neměl železné zuby a choval se nerozhodně. Chtěl otevřít Sovětský svaz světu, který už o něj neměl zájem, a Západ se zachoval pokrytecky. Gorbačov také nepostřehl posun Západu k neoliberalismu.

Politický analytik Jan Campbell prohlásil, že „Gorbačov se snažil udělat z prasklého džbánu nový, což nikdy nešlo“.

Po vzpomínkách znalců a pamětníků si vzal slovo odborník na moderní dějiny slovanských národů, historik Jan Rychlík: „Gorbačovovi se vyčítá rozpad SSSR, což je nesprávné a nespravedlivé. Sovětský svaz by se rozpadl tak jako tak, protože, aby držel pohromadě mnohonárodnostní stát, tak musí mít nějakou ideu, která tam už nebyla.

V roce 1985 jsem měl v Praze na návštěvě kolegu z Litvy. Bylo mistrovství světa v ledním hokeji, a když se vrátil ze zápasu, tak jsem se ho ptal, jak hráli. On se urazil. Prý, „jaký my, my tady vůbec nehrajeme“. Říkal: „Čím hůř pro SSSR, tím lépe. Když je správné a nekritizujeme, že se rozpadlo Rakousko-Uhersko, Ruská říše nebo Osmanská říše, tak proč nám má být líto, že se rozpadl Sovětský svaz?! Proč bych toho měl litovat. A Gorbačov přeci připravoval novou svazovou smlouvu.“

Podle Rychlíka byly sliby, že se NATO nebude rozšiřovat, předem prázdné, protože takový závazek žádný solidní politik dát nemohl. Byla to džentlmentská dohoda a dokud byli ti politici u moci, tak ji dodržovali. Nicméně USA východoevropské země do NATO nelákaly, naopak se tam k tomu stavěli dost skepticky. Ale bylo to Polsko a pak další země, které začaly bušit na dveře NATO, aby do něj byly přijaty. A dodal: „Závazek, že se nikdy něco nestane, může dát jedině bůh. Člověk ne, ani když je prezidentem USA!“