Sloupkař agentury Bloomberg Leonid Beršidskij okomentoval ve svém posledním článku současné úpravy ruské Národní bezpečnostní strategie, jež je podle něj dokumentem, ze kterého lze vyčíst mnohé o politice Ruské federace a její současné paranoii vůči západnímu světu.

„Je dobře známo, že během svého třetího funkčního odbobí Putin kultivoval obraz západního nepřítele, jenž se snaží zničit Rusko,“ tvrdí Beršidskij a vysvětluje, že tato politika se stala součástí i onoho bezpečnostního dokumentu, což je vlastně jen jejím přímým, ačkoliv nikterak důležitým potvrzením.

Od doby, kdy dokument spatřil světlo světa, do jeho poslední úpravy v loňském roce uběhlo již osmnáct let. Tehdy za vlády Borise Jelcina se Rusko snažilo spolupracovat se Západem a udělat všechno pro zlepšení vztahů a ruská Národní bezpečnostní strategie tomu také odpovídala. Přesto v ní byla expanze NATO popsána jako přímé ohrožení ruské bezpečnosti. Větším nebezpečím ale byla ekonomická krize.

Prvních úprav se dokument dočkal při nástupu Vladimira Putina do funkce prezidenta v roce 2000. Stále se soustředil především na ekonomickou krizi, je však nutno podotknout, že došlo také ke změnám ve vnímání hrozby NATO.

„Byly zde i jiné, ne tak jemné změny,“ píše Beršidskij a poukazuje na tehdejší úpravy dokumentu, které se zabývaly především centralizací moci, což bylo v rozporu s původní Jelcinovou verzí a zároveň se stalo jedním z hlavních motivů Putinovy vlády.

Celý text zde

K další úpravě došlo roku 2009, kdy byl v Rusku prezidentem Dmitrij Medveděv. Jeho verze měla údajně vydržet nezměněná až do roku 2020 a byla mnohem asertivnější než ty předchozí a podle Beršidského dokonce „chvástavá“. „Tvrdila, že úpadek ruské ekonomiky byl odvrácen a že jejich nerostné bohatství pomáhalo zesílit mezinárodní vliv země.“ Dokonce i „tradiční pasáž o NATO“ byla podaná tak, že se jedná jen o malé trápení, které lze lehce překonat „asertivní diplomacií“.

V současnosti však vznikla doposud nejvíce protizápadní verze. „NATO a Evropská unie jsou viněny z neschopnosti zajistit bezpečnost Evropy a jako důkaz je uvedena migrační krize v EU. Zároveň obviňuje USA a EU z provedení protiústavního převratu na Ukrajině, který vedl až k ozbrojeném konfliktu. Západ je zde popsán jako moc, která svrhává „legitimní politické režimy“ a přináší nestabilitu. Politiku dvojího metru, kterou jisté státy uplatňují, dokument uvádí jako příčinu vzniku Islámského státu. Naopak ustoupila do pozadí ruská ekonomická krize.

Ve strategii jsou však zmíněny i obavy ze ztráty ruské identity, jednoty a hodnot. „Verze z roku 2015 je deklarací izolacionismu a obranných záměrů. Není zde ani špetka naděje, že by Putin plánoval bojovat s ruskou ekonomickou krizí zpřístupněním své země zahraničnímu kapitálu či hlubší integrací do světového trhu; ne, plánuje pokračovat v cestě zcela opačným směrem,“ píše Beršidskij.

„Stále na to má čas. I přes ty nejhorší ropné scénáře, má Rusko dostatek mezinárodních zásob do konce tohoto roku, ale možná, pokud bude postupovat skromně, až do prezidentských voleb v roce 2018,“ dodává Beršidskij s tím, že s ropnými zásobami vydrží zřejmě i „pověstná ruská trpělivost“.