Jak někteří učitelé utlačují své žáky například kvůli neovlivnitelným výpadkům elektrického proudu či technologiím, jsme zmínili například v tomto textu. Někde škola jako povinnou výbavu vyžaduje počítač, sluchátka a mikrofon, a „tím, že dcera neměla mikrofon, jí snížili známku“. Jinde „dcera také dostala pětku za to, že se jí aktualizoval PC a nemohla se připojit na hodinu“, nebo „synovi vypadl internet a má třídní důtku“.

Máme vyjádření České školní inspekce.

Vzkaz za katedru: Chcete nesmysly!

Reakce náměstka ústředního školního inspektora Ondřeje Andryse je jednoznačná: „Pokud jde o ‚trestání‘ za to, že není kamera nebo mikrofon a podobně, tak to je samozřejmě nesmysl.“

I když je distanční vzdělávání povinné, nemůžeme podle jeho slov zaměňovat distanční vzdělávání za on-line výuku, dodává k těmto případům. „On-line výuka je pouze jednou z podmnožin distančního vzdělávání. Stejně tak školy musejí při distančním vzdělávání reflektovat podmínky, které jednotlivé rodiny mají, a v tomto směru je tedy potřeba postupovat individualizovaně,“ připomíná, s čím počítá i metodické doporučení MŠMT k distančnímu vzdělávání.

Potvrzuje, že podobných nesmyslů ze strany učitelů se děje mnoho. Přestože se mnozí rodiče bojí „žalovat“ na kantory svých dětí, stížnosti se na České školní inspekci přece jen objevují.

V jarním období šlo o několik málo stížností, ale od začátku školního roku 2020/2021 dosud bylo prý České školní inspekci doručeno stížností zhruba 100. Většinu z nich se úřadu daří vyřešit ve formě moderování diskuse mezi stěžovateli a školou.

Kromě toho však Česká školní inspekce řešila na jaře a řeší i od podzimu doteď poměrně velké množství telefonických dotazů od rodičů souvisejících s distančním vzděláváním. „V těchto případech však nejde o stížnosti jako takové, spíše o dotazy týkající se vhodných forem realizace distančního vzdělávání, konzultace ke konkrétním případům vzdělávání konkrétních dětí v konkrétních školách a podobně,“ dodává Andrys.

Rozdíly jako noc a den

Jde většinou o rozsah výuky. V některých případech si lidé stěžují, že škola žáky přetěžuje. V jiných případech naopak na to, že škola realizuje výuku v distančním režimu jen zcela minimálně. „Jde o stížnosti na to, že škola vede výuku on-line jen například jednu hodinu denně a žádné jiné distanční vzdělávací úkoly žákům nezadává. Kromě toho stížnosti na to, že škola pošle v pondělí seznam úkolů na celý týden bez dalšího kontaktu s žáky a podobně. Dále obsahové zaměření – objevují se stížnosti, že škola do on-line režimu překlápí v zásadě celý rozvrh prezenční výuky, že jde o neúnosný rozsah s ohledem na další povinnosti rodiny a komplikace spojené s pobytem celé rodiny v domácím prostředí včetně home office rodičů a podobně,“ poukazuje na další potíže a negativní důsledky, jimž rodiny čelí a pedagogičtí pracovníci to neberou v potaz, ale ještě více rodinu v krizové době zatěžují až do nezvladatelných situací. „Nebo jde o nedostatečnou komunikaci a zpětnou vazbu – stížnosti na to, že škola úkoly pouze zadává, ale nijak nevyhodnocuje a neposkytuje žákům zpětnou vazbu, že rodiče nemají dostatek informací od učitelů ani od ředitele školy a podobně,“ zmiňuje dále Ondřej Andrys.

Pod kontrolou, ale ne „na tajňačku“

Mnozí kantoři mají očividně „na háku“ nejen své žáky, ale i podrobné a návodné metodiky a motivační materiály od České školní inspekce, která na mnohé z uvedených pedagogických přešlapů upozorňovala. ČŠI mimo jiné začala s „virtuálními hospitacemi“.

„Školní inspektoři jsou přítomni i v on-line hodinách – samozřejmě vždy se souhlasem ředitele, který poskytne přístupy, a s vědomím učitelů i žáků,“ objasnil blíže Ondřej Andrys.

Součástí tematické inspekční činnosti jsou také tematicky zaměřené rozhovory s vedením školy a učiteli, ať už prezenčně, nebo distančně, vše v závislosti na situaci v dané škole a na stupeň PES platný pro danou školu v příslušný okamžik. „Od ledna doteď jsme takto navštívili zhruba 300 základních a středních škol a absolvovali kolem 2 800 on-line hodin a dalších zhruba 800 hodin jsme viděli prezenčně,“ sdělil náměstek.