„Jsem si vědom toho, že nebývá příliš obvyklé, aby předsedové soudů svolávali tiskové konference a sdíleli se zástupci médií o problémech, které mají se zajišťováním chodu soudů. Skutečnost, že jsme tak učinili, naznačuje, že situaci považujeme za velmi vážnou. Dokonce za natolik vážnou, že může ohrozit fungování jednotlivých soudů a v důsledku toho pak i ochranu práv a svobod občanů této země. Řečeno terminologií námořní radiokomunikace: Je čas vyslat signál mayday,“ poznamenal místopředseda Nejvyššího soudu Petr Šuk.

„Své vystoupení nechceme koncipovat jako kritiku vlády, která problém, o němž hovoříme, zdědila. Chápeme, že vláda se nachází ve velmi obtížné situaci, nicméně jako zástupci orgánů státní správy soudů považujeme za nezbytné varovat veřejnost před důsledky neřešení problému, který před námi leží, přináší a přinese,“ sdělil Šuk.

„Zatím si česká justice v mezinárodním srovnání nevede nejhůře. Délka řízení patří oproti všeobecně rozšířeným názorům mezi ty nejkratší v Evropě. A to přesto, že české soudy naopak patří mezi ty nejzatíženější. Česká justice alespoň v tom civilním sektoru je třetí nejzatíženější v přepočtu na obyvatele v rámci EU. To řečené platí přesto, že český stát dlouhodobě vynakládá na chod soudu poměrně málo peněz. V přepočtu na obyvatele je česká justice devátá nejlevnější v EU. Podfinancovanost soudnictví se projevuje prakticky v každém ohledu, já zdůrazním dva z nich: za prvé IT. Původně vyčleněné prostředky pro tento rok na oblast IT nestačily ani na to, abychom z nich zaplatili licence pro operační systémy a textové editory. Informatikům nabízíme nástupní platy na úrovni necelých 25 tisíc, a pokud u nás někteří z nich vydrží pět let, dostanou 33 tisíc korun hrubého. Za této situace můžeme těžko pomýšlet na to, že justice bude někdy digitalizovaná,“ sdělil Šuk.

„Tím se dostávám k té druhé, pro nás mnohem závažnější položce, a to je platovému ohodnocení zaměstnanců soudu. Dáme-li stranou školství a zdravotnictví, v nichž je průměrný plat vyšší, tak stát platil svým zaměstnancům v roce 2021 více než 41 tisíc korun, avšak zhruba 9,5 tisíce zaměstnanců soudu pobíralo cca 32.800 korun,“ dodal Šuk.

„Stát za obdobnou práci platí svým lidem odlišnou mzdu podle toho, zda dotyčný pracuje pro složky moci výkonné, nebo pro složky moci soudní. Tentýž stát, jehož zaměstnanci stanoví, že jeho zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci, své vlastní zaměstnance diskriminuje a spravedlivou odměnu jim neplatí. Tento stav trvá mnoho let. Proto považujeme za malý zázrak, že justice zatím stále ještě funguje. Ovšem tento zázrak tváří v tvář situaci, v níž se nacházíme, nebude mít dlouhého trvání. Zejména ve větších městech, ale nejenom v nich, se zvyšuje odliv zkušených a kvalitních pracovníků. Tito lidé často odcházejí pracovat pro jiné, lépe platící složky státu. A náhradu prakticky nejsme schopni zajistit. Čemuž se vzhledem k nástupním platům, které nabízíme, nelze divit,“ řekl Šuk.

Vláda se podle jeho slov nechystá dorovnat platy u soudů dorovnat tak, aby odpovídaly poměrům ve veřejné sféře. „Což jenom znamená, že se nůžky mezi platy zaměstnanců a ostatními zaměstnanci státu dále rozevřou a odliv lidí bude pokračovat,“ dodal. „Soudům hrozí kolaps. Sice postupný, ale neodvratný,“ poznamenal. 

Jeho slova následně doplnil předseda Vrchního soudu v Praze Luboš Dörfl.

„To, o čem tady hovoříme, je plíživý proces, který trvá už řadu volebních období a na různých pozicích soudního funkcionáře i v minulosti jsem vedl celou řadu dalších jednání – a ta otázka platu zaměstnanců soudu se opravdu řeší dekády. A to zlepšení prostě nepřichází. My jsme samozřejmě hledali, jestli je ten správný moment vystoupit s určitou kritikou plíživého procesu, protože jak asi všichni cítíte, tak nemůžeme říct, nebo nechceme říct, že zítra soudy zavřou. Ale ta hranice se domníváme, že byla překročena, protože už pozorujeme ty důsledky toho dlouhodobého podhodnocení finančního zabezpečení našich justičních pracovníků, kdy máme dlouhodobě neobsazená některá místa,“ podotkl.