"Já jsem Velká říjnová socialistická revoluce (VŘSR)," říká Zdena Mašínová, sestra vůdců odbojové Skupiny bratří Mašínů, se značnou dávkou černého humoru. Narodila se totiž v den, kdy  v Rusku začala bolševická revoluce. Ona dnes slaví čtyřiaosmdesát, kdežto počátku vítězství bolševiků v největší zemi světa je sto let.

Mašínová: Velký malér

"Celý život jsem si komunismus strašně užívala," podotýká ironicky paní Mašínová a pak už vážně dodá: "Narodila jsem se v den, kdy to všechno začalo. Oslavujte, ale byl to jeden obrovský malér. A už toho bylo dost. Nikdy jsme doma VŘSR samozřejmě neslavili, ale mé narozeniny každý rok." Vždy, když chce někomu připomenout rudý teror a apokalyptický stalinismus v Rusku, poradí mu, ať si přečte knihu někdejšího tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Alexandra Jakovleva Rusko plné křížů: od vpádu do pádu bolševismu.

Po útěku svých bratrů do Berlína roku 1953 byla celoživotně perzekvována komunistickým režimem. Ještě toho roku byla zatčena a strávila několik měsíců na samotce ve věznici v Olomouci a Praze  - Ruzyni. Její maminku však komunisté nechali zemřít ve vězení. Nejdříve Zdenu Mašínovou starší odsoudili za spoluúčast na zločinném spiknutí proti republice k pětadvaceti letům vězení, nechali ji pak těžce nemocnou ležet na holé zemi dvanáct měsíců v kobce v pražské Ruzyni a nakonec zemřela na následky rakoviny střev roku 1956 v táboře nucených prací v Pardubicích. Její ostatky byly hozeny do šachty hromadného hrobu na Ďáblickém hřbitově.

Zdeně Mašínové mladší a jejím dvěma neteřím bude podle nedávného rozhodnutí soudu - soudní řízení se táhlo leta - navrácen rodinný statek v Lošanech u Kolína s polnostmi. "Dědictví se vyřizuje. Předáno by mohlo být na začátku příštího roku," říká pro ParlamentníListy.cz. Na statku by mělo vzniknout Muzeum Josefa Mašína, jejího otce, legionáře, důstojníka prvorepublikové Československé armády, člena protinacistické odbojové organizace Tři králové, jenž byl v roce 2005 in memoriam povýšen na generálmajora.

Píka: Stalo se

"Co tě nezabije, to tě posílí," sdělil ParlamentnímListům.cz pětadevadesátiletý Milan Píka a vlastně bez emocí dodá: "Stalo se. Je to událost, která změnila životy lidí a je třeba si z ní vzít ponaučení. Prostě se s tím musíme vyrovnat. Už na tom nic nezměníme." Jeho hlas z Bratislavy zní, přestože se chystá na důležité zdravotní vyšetření, mnohem lépe a optimističtěji, než před několika měsíci. Jeho otec Heliodor Píka byl také legionář a v roce 1942 začal v Buzuluku formovat jednotku z československých dobrovolníků. V roce 1948, po válce, ho komunisté obvinili ze špionáže, byl odsouzen ke smrti oběšením a rozsudek byl roku 1949 vykonán. Až v roce 1989 byl plně rehabilitován.

"Na druhou stranu je třeba, aby se myšlení lidí nějak změnilo. To, co se děje kolem nás, není normální. Tady na Slovensku nám chybí alternativy a u vás v Česku jich máte až moc, devět partají v Poslanecké snemovně. Je na pováženou, jak jsou Češi v názorech velmi rozdílní. Je třeba ale pracovat na společném díle, což se nedaří," dodává současný generál, Píka mladší, jenž za druhé světové války bojoval u Britského královského letectva a roku 1949 byl zatčen, uvězněn, takže s otcem komunikoval alespoň díky motákům, a ještě téhož roku byl pro nedostatek důkazů propuštěn.

Obě tyto oběti komunistického režimu v Československu už berou sto let starou událost s velkým nadhledem, přestože se jim krvavě zapsala do života. Ostatně za bývalého režimu se o VŘSR tradovala "šutka", anekdota. Jeden chlapík se ptá druhého: "Víš, jak se původně jmenoval Lenin?" Odpověď: "No, Uljanov, ne?" Otázka: "A Stalin?" Odpověď: "Džugašvili." Otázka: "A ve kterým měsíci byla Říjnová revoluce?" Odpověď: "V listopadu." Konečné konstatování: "Vidíš. A tak je to se vším."