Premiér Petr Fiala bývá často poslem dobrých zpráv. Ještě před odjezdem na dovolenou napsal na sociální sítě: „Čísla a data ukazují, že finanční situace českých domácností se i nadále zlepšuje. Dobrá zpráva pro dnešek.“ To sdělení ještě vyšperkoval přiloženým obrázkem, na němž titulní strana imaginárních novin hlásá do světa: „Finanční situace českých domácností se zlepšuje již druhý rok po sobě!“ Na jakých číslech a datech lze toto tvrzení předsedy vlády nejlépe prokázat?

Já toto tvrzení prokázat neumím. Umím ale prokázat pravý opak, tedy že premiér neříká pravdu. A dokonce konstatuju, že pokračující chudnutí platí nejen pro Česko, ale pro celou Evropu. Řada z největších evropských obchodovaných společností upravuje své ziskové cíle pro zbytek roku 2024 směrem dolů. Toto přepočítávání odhadovaných výsledků směrem k nižším ziskům výrazně zrychlilo ve srovnání s předešlými čtvrtletími. A to podstatné: Skoro všechny firmy vespolek si stěžují na drahotu pro klienty a na nedostatečnou schopnost klientů utrácet. A týká se to nejrůznějších sektorů – od aut, přes luxusní zboží až po potravinářství.

Přesně totéž potvrzují jako hlavní stresový faktor i české firmy. Tři čtvrtiny českých restauratérů označily za největší problémy, kterým aktuálně čelí, nárůst cen surovin, 82 % zdražení dalších vstupů a shodně asi 60 % pak nedostatek personálu a menší ochotu hostů utrácet. Vyplývá to z průzkumu, který uskutečnila agentura STEM/MARK. Tak kde je to premiérovo zlepšování finanční situace českých domácností, když průzkum ukazuje pokles jejich ochoty utrácet?

A co je ještě významnější; to, že se ekonomické podmínky rapidně zhoršují, potvrzují nejen dotazníkové průzkumy, ale i tvrdá data. Podle nich se podmínky v českém zpracovatelském průmyslu v červenci opět zhoršily, a to nejrychlejším tempem od ledna. Index nákupních manažerů (PMI) klesl v červenci na 43,8 bodu z červnových 45,3 bodu, přičemž úroveň 50 bodů v indexu je předělem mezi růstem a poklesem sektoru. Aktuální zmenšování zpracovatelského průmyslu trvá už 26 měsíců v kuse.

Ubývání průmyslu trvající déle než rok – to opravdu není nějaká běžná cyklická recese. To je uměle vyvolaný úpadek daný uměle omezovanou konkurenceschopností. Grýndýlovské zásahy do ekonomiky činí výrobu a zboží přesně opačné, než jaké by je činil volný trh – totiž dražší, méně uživatelsky příjemné, tedy méně schopné obstát ve srovnání se zahraničními výrobky.

Světlo na konci tunelu není vidět. Spotřebitelé zatím sice stále ještě mají nějaké peníze naspořené, ale úspory ubývají a průmysl nic pěkného pod taktovkou Green Dealu a ESG požadavků nečeká. Nevidím na obzoru nic, co by rozpad evropského průmyslu do konce tohoto roku dokázalo zastavit.

Petr Fiala ještě na jaře loňského roku sliboval, že vláda bude snižovat strukturální deficit o procento HDP, tedy zhruba o 70 až 80 miliard korun ročně. Letos je rozpočet naplánován se schodkem 252 miliard korun, pro příští rok očekává ministerstvo financí jeho snížení na 235 miliard, tedy pouze o 17 miliard. Když tento týden ve vysílání televize Nova tvrdil ministr financí Zbyněk Stanjura, že žádný takový slib nezazněl, vzkázal mu na síti X Miroslav Kalousek, že lže, jak když tiskne, protože tento slib zazněl mnohokrát. Je z hlediska politika lepší lhát, protože mu v danou chvíli asi i někdo uvěří, nebo přiznat barvu a zdůvodnit, proč se ten cíl nepodařilo splnit?

Samozřejmě, že jediné morálně přijatelné řešení je přiznat pravdu a třeba říci: Slíbili jsme snížit deficit, ale když jsme to zkusili, zjistili jsme, že to neumíme… To by veřejnost přijala mnohem lépe než zatloukání. Mimochodem, snížit takhle rozjetý deficit, to vážně není lehké. Lehčeji se to řekne, než dokáže, zejména pokud nemáte drtivou většinu v parlamentu. Takže vládu ani tolik neviním z toho, že to nedokázala, jako právě z toho, že zatlouká a vymlouvá se.

Šéf poslanců nejsilnější vládní strany ODS Marek Benda přišel s nezakrytou výhrůžkou, že by ministr pro místní rozvoj a předseda Pirátů Ivan Bartoš měl do konce letních prázdnin vyřešit problémy s digitálním systémem pro stavební řízení, na které si stěžují obce i architekti, jinak se mohou v koalici začít dít věci. Tři týdny po tomto datu se budou konat krajské a senátní volby a ostatní koaliční strany evidentně nechtějí být s tímto průšvihem spojovány. Pomohlo by jim, kdyby kvůli němu hodily Piráty přes palubu, protože spojování s Piráty nebo dokonce podpora od nich by mohla kandidátům mnohem více uškodit, než pomoci?

Nejsem politolog, připouštím, že neumím tuto veskrze politologickou otázku s jistotou rozlousknout. Když nechám stranou, co je správné nebo co bych na místě ODS dělala já, a podívám se na to ryze politologicky, vidím pro i proti rozejití se s Piráty.

Pro rozejití mluví to, že pětikoalice je otřesný a neuchopitelný slepenec. Piráti jsou v podstatě progresivističtí neomarxisti, jejichž konzervativním neomarxistickým protějškem jsou komunisté ze STAČILO! Je dosti nepochopitelné, jak mohou fungovat pohromadě s ODS, která si stále ještě, alespoň navenek, říká pravicová (byť už dávno není).