Na prvním místě Sklenář poznamenává, že se vláda mohla velmi dobře připravit na své jmenování, když už na ně čekala tak dlouho a premiér Bohuslav Sobotka nemusel prezidentu Zemanovi předávat dopis, ve kterém byla zkomolená jména ministrů a posty, které měli zastávat. Chybovat je však lidské, a když už na chyby došlo, prezident je neměl zdůrazňovat v přímém přenosu.

„... když někdo prohřešek spáchá, je to špatně. Ovšem pokud to řešíte tak, že ten prohřešek vlastně ještě zdůrazníte a toho člověka v tom ještě zkoupete, tak pak někdy to řešení je horší než samotný prohřešek. .... Nicméně, jmenování vlády je přece jen zásadní ústavní akt, který by měl být jednou za čtyři roky. Tímto (prezident Zeman) celý slavnostní okamžik, nechci říci, rovnou shodil, ale minimálně trochu snížil,“ míní někdejší ředitel protokolu. Zeman mohl Sobotkovi chyby vytknout, ale buď ještě před jmenováním, nebo až po něm.

Sobotka již popsal, že dokument vznikal v Lidovém domě a Sklenář byl úrovní listiny šokován. Premiér mohl o sepsání dopisu požádat např. Úřad vlády. A na Hradě si také mohli dopis přečíst, upozornit na chyby a vrátit listinu k předělání ještě před samotným jmenováním. Nakonec však Sklenář připomíná rčení „starého psa novým kouskům nenaučíš“.