Na pulty českých knihkupectví se v těchto dnech dostává nová kniha “Aby bylo jasno aneb Vrátí se Marx a Lenin?”. Autorkami jsou velmi známá jména. Ekonomka a členka Rady České televize Hana Lipovská a bývalá politička, moderátorka a exšéfka zpravodajství České televize Jana Bobošíková. 

Právě téma České televize dostává v knize velký prostor. V letošním roce totiž uplyne 20 let od tzv. televizní krize v ČT, kdy se část zaměstnanců podporovaná “havlovskou” částí politického spektra vzbouřila proti vedení a “zalehla do spacáků”. Bobošíková byla tehdy šéfem ČT Jiřím Hodačem jmenována na pozici ředitelky zpravodajství s tím, aby dala vzbouřenou část zpravodajství do pořádku.

Kniha Bobošíkové a Lipovské tak přináší vzpomínky a informace z první ruky. Kapitolu “Televizní krize po dvaceti letech” uvádí text současné členky Rady ČT Hany Lipovské o tom, že rada má být hlídacím psem televize a nemá rozhodně chránit nebo hlídat televizi před veřejností. 

Co televizní krizi předcházelo? Bobošíková přináší vlastní vzpomínky, které před 14 lety popsala ve vlastní knize “Nemohu mlčet”. Po ustavení nové Rady ČT, která podle jejích slov nebyla složena z žádných lobbistů a zájmových skupin, které z ČT jakýmkoli způsobem profitovali, se začaly hýbat ledy a rada si posvítila na hospodaření veřejnoprávní televize. Na základě toho byl odvolán generální ředitel Dušan Chmelíček a nahrazen Jiřím Hodačem. Toho hodnotí Jana Bobošíková jako čestného člověka s britskou zkušeností, který byl odvážný a nenechal se řídit politiky.

Tak se začalo schylovat k televizní krizi. “Její podstatou samozřejmě nebyl žádný boj za svobodu slova, jak se možná dodnes někteří televizní pracovníci domnívají. Ale nemá cenu jim to vysvětlovat, jen by se urazili v domnění, že jim chce někdo sahat na jejich zásluhy. Nechápou, že byli jenom nástroji finanční a mocenské lobby, která měla Českou televizi pěkně obšancovanou,” vzpomínala současná šéfka Institutu svobody a demokracie Jana Bobošíková.

“Jsem přesvědčená, že spousta lidí díky České televizi zbohatla, že na její materiál, s její technikou a v jejích prostorách natáčeli a zpracovávali své soukromé projekty. Prostě ruka ruku myje a všichni si na tu porci másla na své hlavě tak nějak zvykli. Měl ji tam skoro každý, a tak se to začalo považovat za normální. Televize třeba platila soukromému studiu za dabing, jenomže ten proběhl v prostorách televize a na její technice. Jen jsem zírala, když jsem to všechno viděla,” popisuje v knize konkrétní věci, které se dříve na Kavčích horách děly.

Nový generální ředitel ČT Hodač dal hned po svém nástupu najevo, že s tím vším je konec a že televize bude dávat největší prostor těm, kdo získali ve volbách nejvíce hlasů, aby to bylo spravedlivé. Toto prohlášení podle Bobošíkové hned zkraje Jiřímu Hodačovi zpečetilo osud.

Proč? Vysvětlení je prý jednoduché. Strany jako KDU-ČSL nebo Unie svobody do té doby dostávaly ve vysílání daleko větší prostor, než jim náležel a byly na to zvyklé. “Bratrstvo pravdy a lásky, doplněné o tehdy tolik populární Petru Buzkovou a Stanislava Grosse, bylo v ohrožení!” píše s tím, že tyto skupiny byly zvyklé na masivní mediální podporu a na to, že nejvíce prostoru nedostává ten, kdo získal nejvíce hlasů, ale ten, kdo nejvíce řve a je miláčkem médií.